Reklama
 
Blog | Petr Němec

18 voličů a 7 ztracených přednostních hlasů. Tak sčítala hlasy okrsková komise v Praze.

Skutečně sedí v Poslanecké sněmovně ti, kteří byli zvoleni? Je více než pravděpodobné, že ne. Nejvyšší správní soud zjistil obrovskou chybovost okrskové komise v Praze. Přitom pochybení zaznamenávali voliči z celé republiky.

Před volbami jsem na tomto blogu psal o tom, že budu pro letošní volby lidovcem. A jak jsem napsal, tak jsem i o pár hodin později udělal. Na volebním lístku jsem zakroužkoval 3 kandidáty – Ondřeje Závodského, Jana Čižinského a do třetice, jako kontrolní hlas, Jana Kloudu, předposledního kandidáta na volebním lístku.

Co myslím tím kontrolním hlasem? Již dříve jsem kolem sebe slyšel, že lidé kroužkovali kandidáty, a když se pak dívali na výsledky voleb na stránkách www.volby.cz a proklikali se až ke svému volebnímu okrsku, zjistili, že kandidát, kterému dali přednostní (preferenční) hlas, dostal nula přednostních hlasů. Jiný způsob, jak najít svůj konkrétní hlas není. Pokud někdo jiný zakroužkoval daného kandidáta taky a je ve výsledcích voleb uveden 1 přednostní hlas, můžete spokojeně žít, že to je ten váš hlas, sic to stejné si bude myslet i dalších pět lidí, jejichž hlasy však nebyly započítány. S jistotou tedy můžete jen zjistit, že váš hlas chybí.

Proto od té doby dávám přednostní hlas i lidem, kteří jich příliš nedostanou, abych tam našel aspoň tu svoji jedničku a mohl si říct, že to jsem asi já. Letos jsem našel u svého kontrolního kandidáta nulu.

Reklama

 

Co s tím?

Musím říct, že mne to mrzelo a trochu jsem se naštval. Tak já jdu k volbám a můj hlas pak není započítán? Základ demokracie a má jediná možnost, jak něco změnit, a pak ani nenajdu ten svůj jeden posranej hlas? To si snad dělají legraci? Ano, můj hlas by nemohl nic změnit, napadlo mě nejprve, ale jde o princip. A kdo jiný by se měl ozvat, když ne já? Stačilo by mi, kdyby byla možnost, aby okrsková volební komise hlasy přepočítala, řekla, že ho našla a připsala jej do výsledků. Ale to nejde. Jediný způsob, jak se můžete domoci přepočítání hlasů, je napadnou platnost kandidátů zvolených ve vašem volebním kraji – tedy obrátit se na Nejvyšší správní soud.

To se pochopitelně nikomu moc nechce, hodiny práce nad podáním, které bude jistě zamítnuto, neboť z výsledků voleb a znění zákona bylo předem jasné, že můj ztracený přednostní hlas nemohl výsledek voleb nijak ovlivnit. Jenže kdo jiný by se měl dovolávat svých práv, když ne právníci? A tak jsem se dal do psaní, procházel jsem výsledky voleb v jednotlivých krajích za každou stranu a zjistil jsem, že přednostní hlas nemusí být vůbec tak bezvýznamný, jak se může zdát.

 

Na každém hlasu záleží

V letošních volbách rozhodly o poslanci za TOP09 v Ústeckém kraji pouhé 3 přednostní hlasy. V Olomouckém kraji 17 hlasů. Stejný počet hlasů rozhodl o kandidátovi za ČSSD v Kraji Vysočina. Lze najít deset kandidátů, jejichž volbu by ovlivnilo maximálně 200 přednostních hlasů. Celkově lze říci, že o tom, kdo bude zvolen a kdo nikoliv, rozhodují jen stovky hlasů. Je to dáno volebním systémem – vysoký počet volených zákonodárců, rozdělení do volebních krajů a malá volební účast. V malých krajích tak kandidátům stačí ke zvolení průměrně něco málo přes tisíc přednostních hlasů. Ve větších krajích je to okolo pěti tisíc.

Tedy volič, který dává přednostní hlas, má již významnou sílu a na každém hlasu záleží.

Když uvážím, že jen v mém okolí je pět případů, kdy nebyl přednostní hlas započítán, je oprávněné se ptát, zda to není až příliš vysoká chybovost. Kolik takto ztracených přednostních hlasů asi může být?

Zjištění Nejvyššího správního soudu mne více než šokovalo. V mém volebním okrsku 51 na Praze 2 dostala KDU-ČSL celkem 18 hlasů. Těchto 18 voličů udělilo celkem 29 přednostních hlasů, avšak volební komise započítala jen 22 přednostních hlasů. Celkem 7 přednostních hlasů, které dostali shodně kandidáti na nižším než šestém místě (velmi zvláštní), nebylo započítáno. To znamená, že 24 % přednostních hlasů se v tomto případě „ztratilo“.

A teď si představme, že stejná ztráta 24 % přednostních hlasů postihla i jiné okrsky. I kdyby se ztrácelo jen 12 % přednostních hlasů, nebo i pouze 1 % přednostních hlasů, vypadala by Poslanecká sněmovna významně jinak. A to mluvíme jen o šlendriánu členů volební komise. Teď si představme, že tohle by mohl být úmysl.

Kandidáti bojují o kroužky a pro mnohé to je jediná reálná cesta, jak se do Poslanecké sněmovny dostat. Rozhodnout přitom mohou jen stovky hlasů. To je někde i jen jedna volební okrsková komise, jinde dvě či tři. Tak málo stačí k ovlivnění toho, zda bude poslancem jeden či druhý. Tak málo stačí, pokud si chcete zajistit imunitu. Tak málo stačí, abyste získali tak moc.

 

Změňme volby

Je téměř jisté, že v Poslanecké sněmovně sedí i poslanci a poslankyně, kteří ve skutečnosti nebyli zvoleni, neboť chybovost při sčítání přednostních hlasů je velká a rozdíly mezi zvolenými a nezvolenými kandidáty malé. Tento případ fatální chybovosti okrskové volební komise, která nezapočetla 24 % přednostních hlasů, které Nejvyšší správní soud kontroloval, dokládá, že jde asi o nejvíce chybový prvek voleb.

Přitom právě kroužkování rozhoduje o tom, kdo se stane poslancem a kdo nikoliv. Kroužkování se stalo důležitým nástrojem voličů, jak dostat z Poslanecké sněmovny ty, které tam nechtějí a které jejich strana stále cpe do čela kandidátky. A jde o hodně. O peníze, o imunitu, a jak posvětil i Nejvyšší soud, s imunitou poslanců lze beztrestně vydělat peníze i nad řádný příjem poslance. A stačí k tomu evidentně tak málo. Koupit si pár stovek přednostních hlasů v několika málo okrskových komisích. Stalo se tohle již pro někoho lákadlem? A nebo se stane? Prostor pro takový podvod tu je a to pokušení bude určitě velké. Navíc jsme v Česku.

Proto by mělo dojít ke změně voleb tak, aby chybovost nemohla ovlivnit zvolení konkrétních kandidátů a aby nešlo zvolení ovlivnit úmyslně vlivem jen na jednu či dvě volební komise. Jak toho dosáhnout? Zrušením volebních krajů? Jinak? Nevím, to nechám na ústavních právnících, ale změna je nutná.

Náš demokratický systém prožívá krizi a ztrátu důvěry veřejnosti v jeho fungování. Pokud evidentně nelze důvěřovat ani volbám, na kterých demokracie stojí, mohl by to být pro mnohé poslední hřebíček do rakve legitimity tohoto režimu. A to je nebezpečné.

Bohužel se nemůžu zbavit pocitu, že volby nebyly férové a že je špatně, pokud není jisté, že zvolení všech zákonodárců proběhlo tak, jak mělo.

 

 

 

 

 

 

PS: Z právního hlediska jsem svým podáním mohl napadnou jen kandidáty z Prahy, pokusil jsem se napadnou i kandidáty z jiných krajů (jejichž nezvolení bylo mnohem pravděpodobnější) s tím, že by nejdříve Ústavní soud musel zrušit omezující část zákona. Abych předešel tomuto složitému postupu, jehož naděje na úspěch byla minimální, stačilo, kdyby mé podání podala některá z politických stran, které mají širší aktivní legitimaci. Za tímto účelem jsem oslovil Českou pirátskou stranu a Monarchistickou stranu. Nikdo se mi však neozval zpět.