Reklama
 
Blog | Petr Němec

Novela branného zákona je krok správným směrem

Ministerstvo obrany zveřejnilo záměr připravit novelu branného zákona, kterou by bylo možné zavést odvodní řízení ještě před vyhlášením stavu ohrožení státu či válečného stavu. Navrhované změny nejsou tak radikální, jak se může dle některých reakcí zdát. Aktivitu Ministerstva obrany bychom měli přivítat, novela je nutná.

Odvodní řízení není „vojna“

Na úvod je třeba uvést, že odvodní řízení není žádná „vojna“. Branná povinnost je složena z odvodní povinnosti (rekrutace) a služební povinnosti (servis)[1], které můžeme říkat lidově „vojna“. V rámci odvodního řízení je toliko konstatováno, zda je občan schopen vykonávat vojenskou činnou službu či nikoliv. Občan, který je uznán schopnosti vykonávat vojenskou činnou službu, se stává vojákem v povinné záloze.

Ačkoliv zní označení „voják v povinné záloze“ akčně, ve skutečnosti taková osoba nemusí vůbec absolvovat vojenský výcvik. To se stalo i desítkám tisíců mužů, kteří byli před zrušením povinné vojenské služby sice odvedeni, ale na vojnu se už nedostali. Novela branného zákona tak má pouze umožnit rozšířit počet těchto „vojáků v povinné záloze“, kteří nemají vojnu. Jen by doma vyplnili dotazník, strávili pár hodin čekáním, než na ně příjde řada před odvodní komisí, armádě věnovali trochu své moči a ta jim za to řekla, zda jsou schopni sloužit či nikoliv. Tedy žádná velká revoluce a důvod k hysterii.

 

Reklama

Za stavu ohrožení státu je již pozdě

Současný branný zákon umožňuje zavedení odvodního řízení jen v případě stavu ohrožení státu nebo válečného stavu. A to je problém. Oba tyto krizové stavy se budou realizovat skutečně až v extrémních případech. Stav ohrožení státu lze totiž vyhlásit jen tehdy, je-li bezprostředně ohrožena svrchovanost státu nebo územní celistvost státu anebo jeho demokratické základy, viz ústavní zákon o bezpečnosti České republiky č. 110/1998 Sb. Přitom armáda odhaduje, že odvodní řízení se vší administrací a přípravou jí zabere asi 72 dní.

V případě onoho „bezprostředního“ ohrožení je zřejmé, že věnovat se více než dva měsíce jen odvodnímu řízení, je obrovské plýtvání časem. A to by odvedenci museli ještě projít aspoň nějakým výcvikem, než by byli armádě k něčemu platní. Přitom krymská krize, i s parodií na referendum, proběhla jen během dvou měsíců. To je obrovská dynamika vývoje konfliktu a před půl rokem by asi nikoho nenapadlo, že Ruští vojáci budou operovat na Ukrajině, budou ji aktivně destabilizovat a obrovská země na hranicích NATO a EU bude nad propastí občanské války.

Umožnit odvodní řízení ještě před vypuknutím akutní krize a potřeby doplnit ozbrojené síly je dle mého to nejmenší, co můžeme udělat.

 

Situace se změnila

V roce 2009 jsem ve své diplomové práci „Krizový management: válečný stav“ tvrdil, že po právní stránce je krizový management České republiky zajištěn. Bezpečnostní strategie a prognózy v té době vycházely z toho, že České republice nehrozí žádný intenzivní konflikt a pokud by nastal, bude jeho nástup déletrvající a s řadou signálů. Tedy půjde včas a vhodně reagovat. Zpráva o zajištění obrany České republiky z roku 2006 to uváděla jasně: „Odvodní řízení s občany, podléhajícími branné povinnosti, bylo v průběhu roku 2004 ukončeno a provádění dalších odvodních řízení bylo posunuto až na období po vyhlášení stavu ohrožení státu nebo válečného stavu. Realizace tohoto opatření spolu s omezeným výcvikem záloh povede časem ke snížení počtu okamžite použitelných záloh, ale vzhledem k předpokládané délce varovací doby před konfliktem vysoké intenzity je tento stav akceptovatelný.“[2]

Za dnešního stavu věcí, kdy náhle čelíme nové a agresivní politice Ruské federace, je třeba konstatovat, že mé tvrzení o připravenosti bezpečnostní legislativy již neplatí. Po právní stránce musíme branný zákon novelizovat a aktivitu Ministerstva obrany tak proto velmi vítám. Jsme ve fázi varovacího období před možným konfliktem vysoké intenzity (nastat ovšem nemusí) a musíme jednat. Novela branného zákona je tak jen malým krokem, kterým bude umožněno aspoň částečně urychlit případné doplňování ozbrojených sil.

Vláda počítá s tím, že odvodní řízení by mohlo být zavedeno jen v případě, že vláda bude mít indicie o reálném nebezpeční. To je dle mého méně šťastné řešení. Ačkoliv je zatím otázkou, jak budou dané indicie o reálném nebezpečí definovány, lze předpokládat, že půjde spíše o obecnější formulace a tedy sporné.  Domnívám se, odvodní řízení by mělo být obnoveno bezpodmínečně a bylo by na volném uvážení vlády, jak s tímto naloží. Tedy jaké nové ročníky a v jaké šíři se budou muset dostavit k odvodnímu řízení.

Odvodní řízení se dle branného zákona týká všech občanů od 18 do 60 let. Tedy nikoliv jen mužů. Ministerstvo obrany k tomu vcelku úsměvně uvádí, že branná povinnost se vztahuje i na ženy: „A to zejména z genderových důvodů, zákon totiž aplikuje princip rovných příležitostí mužů a žen.

Domnívám se, že je správné uvažovat i o plošné obnově odvodního řízení. Armáda by získala reálný přehled o stavu mladších ročníků za situace, kdy se již 10 let odvodní řízení neprovádí. Možná by to bylo hrůzné zjištění. Armáda a společnost by taky stály před novou zkušeností a debatou, a to odvodním řízení vůči ženám. Tuto debatu by bylo vhodné absolovat ještě v době, kdy na ni je čas. Především však doufám, že by lidé začali více uvažovat o bezpečnosti naší země i bezpečnosti Evropy a že naše členství v NATO má pro naši zemi i nás samotné životní význam.

 

[1] Žilínek, M. Odvodní řízení za stavu ohrožení státu nebo za válečného stavu. Vojenské rozhledy, 2008, č. 3, s. 137.

[2] Ministerstvo obrany ČR: Zprávy o zajištění obrany České republiky [citováno 14. června 2009]. Dostupný z: http://www.army.cz/assets/files/8492/Zpr_va_o_zaji_t_n__obrany__R-_ervenec_2006.pdf.