Miloš Zeman se měl včera dle tiskového servisu Pražského hradu sejít s velvyslancem Pákistánské islámské republiky a předat mu dopis pro pákistánského prezidenta. Tím se nově zvolený prezident osobně vložil do pomoci uneseným Češkám.
V zásadě se dá uvedený krok prezidenta ocenit, pákistánské diplomacii jsme vyslali jasný signál, že se jedná o velmi důležitou věc, kterou řešíme na nejvyšší úrovni. Je to také signál našim občanům, že nás náš stát neopustí. Má to však jedno velké „ale“. A to je Zemanům populismus, který z celého jeho vstupu do kauzy může udělat obrovskou katastrofu a osobní tragédii.
Zeman nikdy nechodil k vyhraněným výrokům daleko. Někdy to je sympatické „nalití čistého vína“ a jindy jen politická zkratka, bonmot, urážka – nebo prostě čistý populismus. Do kategorie populismu řadím výroky Zemana na adresu -islámu. Zeman je vzdělaný a sečtělý člověk. Věřím, že o islámu toho ví naprůměrně, stejně tak o islámských zemích, a že si moc dobře uvědomuje, že islám je jen symbol mnohých bojovníku, ale ve skutečnosti jde o klasický nacionalismus, územní spory či spory o zdroje, že to není tak jednoduché, jak to někdy na našich obrazovkách vypadá a že islám není monolit. Přesto Miloš Zeman vypustil do světa tyto výroky: „NATO se definuje jako obranná aliance, aniž si položilo otázku, proti komu se chce bránit. Pojmenováním nepřítele to přece začíná…Nepřítelem je anticivilizace táhnoucí se od severní Afriky až po Indonésii. Žijí v ní na dvě miliardy lidí a financovaná je dílem z prodeje ropy, dílem z prodeje drog…Nevěřím, že jsou umírnění muslimové a radikální muslimové. Stejně jako nevěřím, že jsou jen umírnění a radikální komunisté. Jsou jen muslimové a komunisté.“
Jde o výroky, jejichž nepravdivost musel Zeman se svým intelektem znát, už ze samotného faktu, že musel vědět, že Turecko je členem NATO a že to je muslimská země a tedy jeho výrok nemá logiku, musel si být vědom naprosté a totální zkratky, musel si být vědom, že tato kontroverzní slova se dostanou do médií a že mu přinesou kritiku z řad novinářů a intelektuálů, což mu jistě udělalo dobře. Ale musel vědět, že široké masy lidí uznale pokývají hlavou a zatleskají mu a řeknou: „Jo, ten to řekl na plnou hubu! Ten se nebojí! Přesně tak to je! Taky si to myslím. Všichni to jsou teroristi a nepřátelé a v Evropě nemají co dělat. Zeman na Hrad!“ Zeman tak zcela vědomě hrál na xenofobní instinkty a nevzdělanost, jako na ní hrál i v prezidentské volbě.
Teď Zeman píše prezidentovi Pákistánské islámské republiky, státu, který je druhou největší muslimskou zemí na světě s téměř 160 miliony obyvateli, jaderné velmoci, která je v regionu klíčovým spojencem USA, tedy našeho spojence. Až si v Pákistánu řeknou, kdo je ten Zeman a budou zjišťovat informace o novém českém prezidentovi, jistě jim neujde to, co si Zeman o islámu myslí, ostatně je to dostupné i v anglické verzi wikipedie. I televize al Džazíra upozornila na Zemana a jeho nevybíravé výroky proti islámu (viz zde a zde).
V Pákistánu si tak přečtou, že jim píše hlava státu, které je považuje za nepřátele, anticivilizaci a že pákistánský prezident a pákistánští vojáci, kteří denně umírají v boji s islamisty, jsou v očích našeho prezidenta jedna a ta samá pakáž. Co je bude motivovat, aby nám pomohli?
Populismus se nevyplácí. Bylo by však smutné, kdyby na to doplatily dvě mladé Češky a nikoliv ten, kdo seje vítr.