Domnívám se, že je zcela jednoznačné, že ve vztahu banka-klient, je klient ten, kdo tahá za podstatně kratší konec. A to nemluvím o dnes běžně zažívané situaci, kdy si lobisté různých finančních ústavů a finančního sektoru jako celku osedlali své stádečko poslanců a vládních činitelů, kteří přihrávají tu jedné velké bance Skarty, tu skupině pojišťovacích společností klienty 2. pilíře důchodové reformy.

Podobně jako Vy by uměl argumentovat i pracovník nechvalně proslulé firmy Beck a fakticky by se takové argumentaci nedalo nic vyknout-smlouva podepsána, nátlak neprokázán, Beck „spravedlivě“ rozhořčen.

Jenže ono to není tak svatouškovsky černobílé.

Ano, souhlasím, že napsat dobrou a neprůstřelnou smlouvu je náročné a napsat ji pro spotřebitele je extrémně náročné. To je ale riziko každého advokáta, na které je a musí být pojištěný, a za které klienti taky platí velké peníze. Správný advokát (či právník obecně) si rizika uvědomuje a před těmi klienta varuje. Pak je to ale klientské rozhodnutí a evidentně banky udělaly rozhodnutí, že Češi jsou oproti Němcům druhořadí občané EU a proto budou platit dál, ačkoliv v Německu to už soud zakázal (a české banky o tom věděly rok před tím, než jsem je zažaloval, protože Aktuálně.cz se o německé rozhodnutí opakovaně zajímalo a banky dotazovalo – ty vždy tvrdily, že to s nimi nemá nic společného, že to je Německo a tady je vše OK).

Hromadný postup není trestem právníků bank, ale trestem managementu bank, protože ti mají na stole rozbory právníků, že na 90 % prohrají, ale stejně nechtějí ustoupit, protože jim z toho jdou každý měsíc další desítky milionů.

Hezký den

Petr Němec

Tímto se chci omluvit za svoji přehnanou reakci, ale pokud si dva něco domluví, s tím, že jeden okamžitě svůj souhlas zpochybní je podle mého podraz. S lichvou tohle vůbec nelze srovnávat!!! Člověk který si hypoteku bere přesně ví, že ten poplatek bude platit a v žádné tísni se též nenachází, takže je to dle mého názoru mimo.