Vymahatelnost pohledávek z černé jízdy se pohybuje okolo 15 % až 40 % (http://www.sucr.cz/27.1.2012/Monitor.html). Vymahatelností rozumím (snad stejně jako autor uvedených údajů), co se skutečně z lidí dostane, neboť část dlužníků jde do insolvence, na jiné jde řada exekucí atd. Rozsudek v ruce neznamená peníze v ruce.

Soudní poplatek za návrh na vydání elektronického platebního rozkazu pro peněžité plnění do 20.000 Kč stojí 800 Kč. K vymožení pokuty 800 Kč je tedy shodou okolností třeba zaplacení soudního poplatku 800 Kč. Jelikož se vymahatelnost těchto pohledávek pohybuje pod 50 %, je vymáhání bez nabalení se na náhradě nákladů řízení ztrátové.

Úroky z prodlení sice přinášejí i něco nad ztrátu hodnoty peněz, ale rozhodně to není žádný velký příjem.

Věřitel nemá nárok na ušlý výdělek, pokud se tedy bavíme o DP. Tam můžeme možná mluvit o náhradě škody, ta je ale těžko vyčíslitelná, dle mého by byla nízká a navíc by byla předmětem samostatného řízení, takže by jen generovala další ztrátu času. Nad účelností i úspěchem mám rozpaky.

Smluvní pokuta je nástrojem, který lze i na tyto účely využít, ale u pokuty z pokuty mám obavy nad vymahatelností a platností. Jsem si však jist, že taková pokuta by nemohla být nijak vysoká, protože nemůže násobně převyšovat zajištěnou povinnost, byla by neplatná. Smluvní pokuta je tak u přepravních pokut dle mého názoru nástroj nevyužitelný.

Věřitel může mít nárok na odměnu i ze zcela speciálně nově vytvořeného titulu 🙂 Můžeme mu říkat náhrada za uplatnění či bránění práva. Třeba ve výši 50 % toho, co by náleželo straně na náhradě nákladů řízení, kdyby byla zastoupena advokátem dle paušálního tarifu.

K poslednímu odstavci uvádím, že na toto v článku taky narážím. Ale zároveň říkám, že to „revidování podnikatelské strategie“ znamená to, že zvedne ceny poctivým klientům, kteří doplácejí na ty méně poctivé, které chrání nedokonalá právní úprava. A to dle mého názoru není správné.

Obecně jde o to, z jakého titulu by měl mít věřitel nárok na odměnu. U advokáta to je jeho práce, ale věřitel? Ten má jednak úroky z prodlení a dále nárok na ušlý výdělek, tzn. že procesní zákon mu neumožňuje vlastním vymáháním generovat zisk.

Důležité je říct, že dlužníky dovoluje postihovat občanský zákoník, např. úroky z prodlení nebo smluvními pokutami. Takže dlužníci nejsou a nebudou na koni.

A co se nákladů s vymáháním týče, normální věřitel nemá 3000 dlužníků, a profík, který v tom podniká nebo je dostatečně velký, aby si tolik dlužníků opatřil, mají může zaměstnat právníka a revidovat svojí podnikatelskou strategii, aby byl ziskový, a ne lát na to, že o.s.ř. pro ně není prostředek k penězům.

Děkuji tedy za uvedení přesnějších čísel přímo k příkladu dopravních podniků.