Ad bližní: kdybyste toužil po „oko za oko, zub za zub“, bylo by to ještě pochopitelné. Jenže Vy navrhujete pravidlo „za zub vyrazím oko“, což je poněkud přehnané. Představte si, že byste zmrzačil zloděje se stejným přístupem – když Vy jemu do zad pistolí, měl by si on logicky sehnat někoho, kdo Vás někde pěkně podřízne. Eskalace násilí prostě není řešením…

Co se týče střelby, přiznávám, že o tom moc nevím, ale – nevzmohl jste se na jediný protiargument, což o něčem svědčí. Ale dobrá, když jste se nevzmohl na argumet Vy, zkoušel jsem si je najít sám – nějaký článek o tom, jak je nemožné střílet na nohy – a ejhle: našel jsem jen (A) informaci o tom, že to je běžný/preferovaný postup policistů a (B) mnohá doporučení, že když už střílet, tak na nohy. Hmmm.

Snad jen k tomu poslednímu odstavci. Rozhodně pro mne není majetek důležitější než ůjma způsobená bližnímu. Netrpím Vašimi sympatiemi k delikventům – takže takový zloděj v akci žádný můj bližní není. Nebo chcete-li jinak: kdo sám zákon hrubě porušuje nemá nejmenší právo ochrany zákona se dovolávat.

Abyste mě špatně nechápal: já neříkám „zásadně nestřílet na tělo“, já říkám: první rána výstražná, další nejméně dvě pod nohy a teprve pokud i pak zloděj utíká dál, lze uvažovat o střelbě na tělo – ale jen v opravdu závažných případech: tj. musím si být jist, že nejde jen o nějakou drobnost/klukovinu.

K danému případu: Pokud jsem to dobře pochopil, tak z té brokovnice střílel zpředu (jinak by zřejmě netrefil oko), a tedy měl možnost střílet zblízka. Kdysi jsme zkusili s kamarádem střelit z brokovnice na plechový kýbl a zbyly z něj v podstatě jenom díry – a tak nějak nemohu uvěřit tomu, že by se mu z té blízkosti nepodařilo trefit a prostřelit přední pneumatiku, kdyby se o to byl pokusil. A zkoušel jste někdy jet s autem, které má jednu přední gumu prázdnou?
Dále: Neznám přesně podrobnosti, ale pokud střílel zpředu, možná se je mohl pokusit zastavit prostě tím, že by jim zastoupil cestu. Pokud na to měl čas (museli by být ještě dost daleko nebo jet hodně pomalu), byla by to ta nejsprávnější varianta – byl by to jasný pokus o zastavení, a pokud by nezastavovali, opravňovalo by ho to ke střelbě na posádku (protože by ho v tu chvíli ohrožovali).

– – –
Možná jste nějaký nadčlověk, ale asi mě o tom nepřesvědčíte 🙂 A mimochodem, jak už jsem tu poznamenal, psychologickým profilem jste zloději mnohem blíž než já – máte v podstatě stejný žebříček hodnot: majetek je pro Vás důležitější než újma způsobená bližnímu. Pozor, to je docela podstatná věc – Váš postoj je jen vyhánění čerta ďáblem (krádeži zabráníte vraždou), to přece není řešení!

Co je nad to je nesmysl – nelze střílet tak, abych „jen zastavil“. Střelba na nohy je nerealistický požadavek a střelba na tělo může být vždy smrtelná. Tomuto riziku se ale může každý zloděj vyhnout tím, že sebou švihne o zem a požádá o přivolání policie. Pokud chce hrát vědomě a úmyslně ruskou ruletu o svůj život není důvod proč by případná prohra měla být přičtena k tíži někoho jiného.

Co se týče té brokovnice – žádné vozidlo asi nepoškodíte střelbou (hromadnou střelou) z brokovnice tak, aby nemohlo pokračovat v jízdě. Jediná možnost jak vozidlo zastavit je střílet na okna a doufat že aspoň nějaký brok bude mít dostatečnou energii aby citelněji zranil řidiče. Vzhledem k rychlostem jakými se motorová vozidla obvykle pohybují pak má střelec na rozhodnutí i méně než vteřinu – výstřel který poškodil pouze vozidlo a delikventy v něm sedící je na takový čas dobrým výsledkem.

– – –
Možná jsou zloději lidé jako Vy – ale jako já opravdu nejsou. V tom je asi důvod proč se nedohodneme.

Rozdíl mezi námi je jednoduchý: já se v tomto příběhu identifikuji s několikanásobně okradeným, kdežto Vy tíhnete pohlížet na příběh z pozice nespravedlivě zastřeleného zloděje. – Neodvažuju se pátrat, co Vás k tomu vede, ale shody se dobereme jenom stěží.