Advokátní komoře unikl návrh novely zákona o advokacii. Advokacii mění v cech drahých a nekvalitních služeb

O tématu prodlužování koncipientské praxe jsem psal již ve svém dřívějším článku „Kdo se může stát advokátem dle advokátní komory? Jen děti advokátů a bohatí?“, kde jsem avizovanému záměru vytýkal především to, že půjde o významnou sociální bariéru v přístupu k profesi advokáta.

České advokátní komora dosud ujišťovala, že jde jen o úvahy, avšak jak ukazuje tento návrh zákona a důvodová zpráva, které unikly ČAKu na veřejnost, je komora připravena tento záměr okamžitě prosazovat. A nelze se divit, šlo o jeden z cílů vedení advokátní komory a volební sněm komory se opět blíží. Čerstvá zkušenost ze Slovenska, kde obdobná novela zákona, i přes ostrou kritiku odborné veřejnosti, prošla Národní radou, ukázala, že lobby advokátů je skutečně silné. Máme se tedy čeho bát.

 

Po slovenské cestě

Zamýšlená novela zákona, která unikla na veřejnost, téměř kopíruje slovenské změny. Přitom původ slovenské novely zákona byl spojen se skandálem, kdy se ukázalo, že elektronický wordovský dokument novely zákona, který byl předložen do mezirezortního připomínkování, uváděl ve vlastnostech dokumentu jako autora Petra Kaletu a jako společnost jistou „sak“, přičemž asi jen shodou okolností je Peter Kaleta ředitelem Odboru vnitřních věcí SAK (Slovenské advokátní komory).[1] Na novelu zákona tak padl stín, že ji nepřipravovali na ministerstvu spravedlnosti, v jehož čele nicméně sedí bývalý předseda Slovenské advokátní komory pan Borec, který ještě tento rok hájil zájmy advokátů, ale že si novelu zákona napsali sami advokáti a poslali na ministerstvo, ať ji pošle do legislativního procesu.

Bude zajímavé, jak bude vypadat návrh českého ministerstva spravedlnosti a důvodová zpráva k zákonu, přičemž ministr Blažek je advokátem a po skončení své ministerské funkce se jistě bude chtít do své profese navrátit. Uniklé dokumenty z ČAKu jasně ukazují, jak vypadá představa advokátů o jejich zájmech. Bude se novela z pera Ministerstva spravedlnosti od těchto zájmů jen jedné skupiny odlišovat?

 

Selhává komora, nikoliv koncipienti

Na Slovensku proběhla vášnivá debata, kterou lze charakterizovat opakovaným postojem Slovenské advokátní komory, že jim jde o kvalitu nových advokátů, a názorem kritiků, například bývalé ministryně spravedlnosti Lucie Žitňanské, že prodloužení praxe je nástroj na zpomalení nástupu nových advokátů na trh: „Komora advokátov sa chová ako každá komora, to znamená, háji predovšetkým záujem existujúcich členov a to, aby ich pozícia na trhu nebola ohrozovaná novými členmi.“[2]

Kritikou nešetřil ani bývalý poslanec a předseda Občanské konzervativní strany Ondrej Dostál: „Umelé obmedzovanie konkurencie nie je cestou ku kvalite. Práve naopak. Nevedie k lepším a dostupnejším službám, ale k pohodlnejšiemu životu ich poskytovateľov. Osud návrhu novely zákona o advokácii ukáže, ako ďaleko sme už od doby cechov.“[3]

Je důležité uvést, v čem spočívá koncipientská praxe. V zásadě se jedná o tvrdou a špatně placenou práci, neboť zájemců o praxi v advokacii je hodně. Takový je trh. S tím se lze smířit a na tři roky zatnout zuby. Mnozí koncipienti tak dále bydlí u rodičů či využívají jejich podpory jinou formou. Tyto problémy se však pochopitelně netýkají dětí advokátů či lidí z rodin, které jim nabízejí velmi dobré finanční zajištění i zvláštní podmínky praxe. Situace se však nakonec vyvinula do té podoby, že advokáti začali údajně nejen s koncipientskou praxí obchodovat – koncipienti platí za praxi a pracují jinde, v těch lepších případech, ale začali koncipienty využívat jako levnou pracovní sílu i na zcela neprávnické činnosti. Praxe advokátních koncipientů tak mnohdy nemá s právem již nic společného.

Kvalitou nových advokátů se ohání i ČAK u nás, přičemž se tváří, že je zde přímá úměra mezi délkou praxe a znalostmi advokátního koncipienta. Není.

Proč dříve tři roky stačily a teďka ne? Roky jsou stále stejně dlouhé, v čase to tedy určitě není. Je to tím, že koncipienti se díky své nízké mzdě stali již zmiňovanou levnou pracovní silou, v mnohých kancelářích spíše administrativními pracovníky a sekretářkami. Co například tento inzerát? Nepřipadá vám to spíše jako obsah práce pro asistentku (což naznačuje i název inzerátu), než jako práce pro koncipienta, když toto slovo dal autor rovnou do závorek? Přesto inzerát nabízí koncipientskou praxi a překvapivě i za hodně peněz, aspoň tedy v inzerátu. Pokud praxe znamená mytí auta, opravy, nakupování kancelářských potřeb a úklid v kanceláři, jak stálo pro změnu v jednom slovenském inzerátu, tak taková praxe prostě nic neznamená, ani kdyby trvala 10 let.

Navíc advokátní praxe je dnes již velmi specializovaná, spousta advokátů se věnuje jen některým oblastem práva. V kanceláři, kde nedělají trestní právo či právo IT, koncipient prostě praxi v této oblasti nezíská, ať je praxe jakkoliv dlouhá, vše je jen na jeho přípravě na advokátní zkoušku.

Komora neumí zajistit, aby její členové poskytovali koncipientům kvalitní praxi a přípravu na budoucí povolání. Toto zásadní selhání komory nyní ČAK svádí na to, že 3 roky praxe je málo. Není to pravda. S dobrou praxí a školitelem 3 roky stačí, přičemž i tato doba patří ve světě k těm nejdelším.

 

Síto má být zkouška, nikoliv peníze a čas

Advokátní komora změny odůvodňuje snižováním kvality advokátních koncipientů, která se poměřuje procentem vyhozených kandidátů od advokátních zkoušek. Ale nejsou právě ony zkoušky a vyhazování dostatečným opatřením?[4] Méně kvalitní koncipienti neprojdou. Anebo je zkušební komise pouští? Pokud u zkoušky neuspěje 30 % uchazečů a 70 % ano, proč by mělo těch 70 % uchazečů vykonávat svou praxi o 2 roky déle? A o kolik se asi sníží počet neúspěšných při prodloužení koncipientské doby? O polovinu? To by byl velký úspěch. Takže vlastně celá změna je dělána jen pro 15 % pomalejších koncipientů? Proto tisíce koncipientů bude v dalších letech svou praxi místo tří let dělat roků pět? To mi nepřijde spravedlivé.

V důsledku tak prodloužení nezvýší kvalitu advokátních koncipientů, jen z oboru vyžene ty finančně méně zajištěné.

 

Bavme se prvně o problémech, až pak o změnách

Pokud by byla snaha ČAKu upřímná, snažila by se komora hovořit s advokátními koncipienty. To však nečiní. ČAK by měl začít debatu, jak zajistit kvalitní a důstojnou praxi koncipientů a jak by měla vypadat moderní a objektivní zkouška z advokacie. Tím by ale ČAK významně sáhl do zavedeného a výdělečného systémů advokátů. V současném monologu ČAKu navíc chybí silné argumenty podložené fakty. Prosté tvrzení o zhoršující se kvalitě advokátních koncipientů je nepodložené a nepátrající po příčinách.

Novela zákona zcela zásadně rozhoduje o tom, jak budou vypadat dva roky lidského života advokátních koncipientů. Dva roky je dlouhá doba, která je pro srovnání ukládána jako horní hranice trestu odnětí svobody za krádež dle prvního odstavce ustanovení § 205 trestního zákoníku. A advokátní koncipienti se provinili jen tím, že chtějí pracovat v advokacii a být zdravou konkurencí současným advokátům.

Je tak na advokátních koncipientech a studentech práv, aby se začali o věc zajímat a řekli komoře, ministerstvu i parlamentu, že takhle rozhodně ne. Ale je to i v zájmu široké veřejnosti, neboť cech, kam směřuje advokacie, znamená především to, že právní služby budou drahé a nekvalitní. Jen konkurence může vést ke zlepšení. Novela zákona o advokacii však jde proti zvyšování konkurence.

Uznání a díky patří všem těm advokátům, kteří se snaží být féroví ke svým koncipientům i přesto, že konkurence taková není, jakož i těm sebevědomým a dobrým advokátům, kteří se nové konkurence nebojí, a proti záměrům na prodloužení advokátní praxe se staví.