Kauzu asi není třeba blíže představovat. Klienti se domáhají po bance vrácení poplatku za správu úvěru, protože poplatek považují za protiprávní, přičemž soudy v Německu i u nás naznačují, že klienti mají pravdu. Právní bitva však teprve začíná, uvidíme, kdo vyhraje, věřím, že to budou klienti.
Česká spořitelna se však rozhodla bojovat i na poli propagandy. A propaganda není vůbec silné slovo, naopak, závan normalizační rétoriky je více než patrný.
Jelikož si narozdíl od banky nemyslím, že Češi jsou idioti, mohu vás odkázat přímo na stránky České spořitelny na předmětný článek. Myslím, že k demagogii České spořitelny není třeba můj komentář.
Přesto, pokud se o problém zajímáte, přináším níže k tvrzení banky i mé postřehy.
1. Co se to nyní děje kolem bankovních poplatků?
Aktuálně graduje kampaň organizací, které se zaštitují zájmy spotřebitelů proti bankám na vracení poplatků za vedení úvěrových a hypotečních účtů.
AUTOR: Ano, zájmy klientů se zaštiťujeme, protože zájmem klientů je, aby neplatili zbytečně protiprávní poplatky, které jsou i 150 Kč měsíčně, což u hypotéky na 30 let dá dohromady 54.000 Kč. A účet to nemusí být konečný, poplatek si banka může libovolně zvedat. Otázkou je, co za těch 54.000 Kč za 30 let dostanete. My tvrdíme, že nic. Banka tvrdí, že tím je hrazena administrace úvěru (tedy přeloženo, nechávají si platit za to, že hlídají, že jim platíte úroky a hezky si vše evidují – tedy dělají to pro sebe). Také tvrdí, že v poplatku je poradenství po celou dobu splácení. Tak schválně, kolikrát za dobu splácení své hypotéky využijte poradenství, natož v hodnotě 54.000 Kč? A co je to ono poradenství? Není náhodou v úroku? Není to náhodou obdobná služba, kterou dostávají lidé z ulice zdarma, když se jdou poradit o možnosti hypotéky a podobně?
2. Jaký je o to mezi klienty bank zájem?
Podle informací od organizátorů, mají podporu již 270,000 lidí využívajících bankovní služby. Toto číslo ale není nijak možné ověřit. Navíc je dobré číslo dát do kontextu celé bankovní populace, což je cca 8,5 milionu lidí.
AUTOR: Poplatky za správu úvěru mohou chtít zpět jen ti klienti, co je platí či platili, tedy ti, co mají úvěr či hypotéku. Tedy svůj nárok nemůže vznést 8,5 milionu lidí, ale jen 1,5 milionu.
3. Proč si klienti na komunikaci s bankou najímají tyto organizace?
Velké i střední banky běžně řeší se svými klienty záležitosti bez přičinění organizací, které vymáhají po bankách poplatky. Zdá se, že organizátoři mají speciální motivaci pro svoje kroky a také disponují značným kapitálem. Jen komerční inzerce, kterou měli v tisku, kde vyzývali lidi k účasti na výzvách k vrácení poplatků, vyšla na miliony.
AUTOR: Skutečnost je taková, že když jsem vymohl po Komerční bance své peníze, začali se na mne obracet stovky lidí s prosbou o pomoc. Založil jsem tedy stránky www.jdeto.de, kde jsem lidem dal zdarma ke stažení vzorovou výzvu, jak požádat banku o vrácení peněz. Pro ty, co nemají hypotéku, jsem zveřejnil i vzorové podání k finančnímu arbitrovi, který může o takovém sporu mezi bankou a spotřebitelem rozhodnout (hypotéky však neřeší, jen spotřebitelské úvěry). Banky však výzvy plošně zamítaly a nikomu nevyhověly. Pouze Hypoteční banka dělala chvíli ústupek v tom, že klientům, co se ozvali, přestali poplatek účtovat. Jinak nikdo nic. K finančnímu arbitrovi nelze jít s hypotékou a tak logicky zůstala klientům jediná možnost. Soud.
Kdyby banky reagovaly na vzorové výzvy z www.jdeto.de jinak než arogancí a zamítáním, nikdo by právníka nepotřeboval a do sporu netahal.
Stránky www.jdeto.de existují od září roku 2012. Speciální motivace, jak tvrdí banka? Nic speciálního, jen jsem chtěl naštvat velké banky, které se tváří, že jsou neomylné a mají tu drzost vymáhat protiprávní plnění, přičemž v Německu si to už nedovolí, neboť jim to zatrhl soud. A jelikož lidé chtěli pomoc, protože viděli, že já uspěl, tak jsem jim pomohl. Nic víc. A jestli disponuji značným kapitálem? No, kéž by se aspoň tady banka nemýlila:) Hromadné postupy za pomoci právníků se objevily až v únoru 2013, protože banky byly neoblomné a lidem nic jiného než soud nezbylo.
4. Proč banky účtují poplatky?
Banky účtují za produkty a služby cenu, která se skládá z úroku a z poplatku. Zatímco úrok se může měnit podle vývoje ekonomiky, poplatek je stabilní. Úrok i poplatek je součástí ceny.
AUTOR: Popravdě řečeno, tady bance vůbec nerozumím, protože to je přesně naopak. Úrok je ve smlouvách stabilní, jaký si jej sjednáte, takový jej máte. Poplatek je položka, kterou může banka jednostranně měnit, což znamená jednostranně zvyšovat. Pokud tím banka myslí to, že každý rok banka nabízí jiné úroky podle vývoje trhu, ale poplatek nabízí stejný, tak jsme zase u toho, že ve skutečnosti poplatek není úhradou za žádné služby, protože pak by se i poplatek musel měnit. Mění se ceny energií, nájmů, práce atd. Úrok a poplatek nejsou součástí ceny. Jsou to dvě ceny. Úrok je cena za úvěr. Poplatek je však cena za co? V dopisech a u soudu banka tvrdí, že to je cena za spousty různých činností. Tady banka tvrdí, že poplatek nemá žádný vztah k vývoji ekonomiky, čemuž tedy moc nerozumím.
5. České banky hodně vydělávají. Je to tak správně?
Konkurence 40 subjektů na trhu srazila jejich ceny nízko, přesto banky v ČR vesměs stále vydělávají a pochopitelně si své výnosy chrání. Dobře to je. Kdo by chtěl, aby se mu o peníze starala banka, která ani sama neumí ošetřit svoje výnosy?
AUTOR: Vždy jsem říkal, že je dobře, že české banky jsou na tom ekonomicky dobře. Problém je v tom, že české banky neumí vydělávat na své hlavní činnosti, kterou má být poskytování úvěrů, a tak svou neschopnost sanují na poplatcích. Asi jako kdyby pekař nevydělával na prodeji chleba, ale na poplatku za vstup do pekařství a za hotovostní transakci při platbě za rohlíky.
6. To je dobré pro majitele bank, ale co z toho máme my?
Ze zdravých bank se má dobře i český stát (banky platí daně, jsou tvůrcem pracovních míst, jsou věřitelem státu, který má tak zájem na jejich stabilitě).
AUTOR: To má sice banka pravdu, ale já bych chtěl slyšet něco o tom, co z toho mají zahraniční matky našich bank a zda náhodou nesanujeme jejich ztráty jinde.
7. Mně se ale stejně nechce platit poplatky
Poplatky nikdo neplatí s obzvlášť velkou chutí. Ale poplatek není něco, co by banka na klienty nějak pokoutně „ušila“, je založen na předem sjednaném smluvním vztahu.
AUTOR: No, to je taková argumentace jako od lichváře. Úrok 120 % p.a. jsem na tebe pokoutně neušil, byl stanoven v předem sjednaném smluvním vztahu.
8. Když je to tak, tak k čemu jsou tedy teď ty aktivity na vrácení poplatků?
Někteří klienti vyslyšeli nabídek organizací a právníků – za zkoušku nic nedají.
9. Však ano. Nic přece neriskují. Nebo je to jinak?
Riskují. Nikdo jim neřekl, že prohraný soudní spor pro ně znamená poměrně vysoké soudní výlohy. Klienti, pro které je významná položka 150,- nebo 80,- Kč jdou do rizika, že budou platit soudní výlohy v řádu tisícikorun.
AUTOR: To je lež. O rizicích jsem neustále mluvil a upozorňoval na ně. A lze to jednoduše doložit i výstupy v médiích. Česká spořitelna lže. Lže a lže. A ať mě klidně žalují. Česká spořitelna lže. O rizicích jsem mluvil a opakovaně tak i odůvodňoval, proč jsem zveřejnil jen vzor k zahájení řízení u finančního arbitra a nikoliv vzorovou žalobu, protože jsem říkal, že to je už riziko a bez advokáta dvojnásobné. Dokonce právě díky mé kritice přecházení informací rizik se společnosti vymáhající poplatky rozhodly toto riziko na sebe převzít a případně tyto náklady za klienty uhradit. Proto jsem nakonec mohl vyslovit podporu projektu PoplatkyZpět.cz a s projektem se spojit. Tedy nejen že je nepravdivé, že o rizicích se nemluvilo, ale i to, že tu riziko je, když hlavní projekt, ale další, vzali toto riziko na sebe.
10. Co z toho ti právníci mají?
To je správná otázka. Obvodní soud pro Prahu 5 vyměřil ve svém rozhodnutí o vrácení poplatku za hypoteční úvěr Hypoteční bance uhradit advokátní kanceláři 8000,- Kč. Kdo se z toho všeho má nejlíp, je tedy jasné. Klienti to nejsou.
AUTOR: Jeden z nejzábavnějších bodů, ale zároveň člověku běhá mráz po zádech z toho, jaký normalizační demagogové v České spořitelně musí sedět a co si o naší inteligenci asi myslí. Milá banko, soudní rozhodnutí ve prospěch klienta znamená především to, že právo a spravedlnost je na jeho straně. Kdyby banka uznala chybu a vyhověla žádosti klienta, nemuselo k soudu dojít. Klient dostal zpět všechny své peníze. Advokát dostal zaplacenou svou práci a musela to zaplatit banka. Dle mého to je správné. Pokud ti, banko, vadí, že musíš hradit advokáty klientů, tak ti poradím. Stačí poplatky vracet klientům na jejich výzvu. Půl roku jsi to však odmítala dělat a dále to odmítáš dělat, ačkoliv víš, že pak následuje soud. Je absurdní, že banka se zřekla právních argumentů a útočí na to, že právníci, kteří hájí zájmy spotřebitelů proti bance a soud jim dá zapravdu, dostanou za svou práci zaplaceno.
11. Je bankovní sektor v ohrožení?
Ne. Český bankovní sektor je silný a zdravý. Je v takové kondici i díky tomu, že stabilně stojí na dvou základních výnosových nohách: na příjmu z poplatků a na příjmu z úrokových sazeb.
12. Jaký je v příjmech z poplatků a z úroků rozdíl?
Zatímco příjmy z poplatků se dají plánovat, příjmy z úroků nikoli. Příjmy z úroků jsou rizikovější. To bylo v roce 2008 také důvodem, proč evropské a americké banky, které nevybíraly poplatky, ale jen úroky, měly problém.
AUTOR: Jsem rád, že Česká spořitelna je plná expertů, kteří mají o vzniku krize zcela jasno 😀
13. Kdyby banky měly vracet klientům poplatky, kolik by je to stálo?
Podle některých propočtů by vracení poplatků mohlo být součtu pro leckterou banku vyšší než roční zisk. To není pro ekonomiku dobrá zpráva. Ziskové banky jsou zdravé banky. A zdravé banky jsou základem zdravé ekonomiky.
AUTOR: Podle jakých propočtů? O jaké jde banky? Já o žádném takovém případu nevím, protože v součtu může jít maximálně o 5 miliard, a to tehdy, kdyby si o poplatek řekli všichni klienti za 4 roky zpětně. Což je nereálné. Samotná Česká spořitelna, která je největší bankou, měla loni zisk přes 16 mld, Komerční banka přes 14 mld a ČSOB přes 15 mld. Většina klientů se domáhá vrácení poplatků po těchto bankách. Ano, banky musí krom poplatků hradit i advokáty klientů, což by bylo dalších několik miliard, avšak to by se museli ozvat všichni klienti, což je nereálné. Co je však podstatné, banky se těmto nákladům mohou vyhnout, stačí vracet poplatky a nemusí platit advokáty klientů. A pokud banky budou stát na místě a prohrávat soudní spory a solit peníze, tak nic proti, milé vedení, ale to si tak trochu zahráváte s kriminálem. Po prvních stovkách či tisících prohraných sporech by vedení banky mělo vycouvat a snažit se zachránit co nejvíce peněz tím, že se nebude zbytečně soudit.
Jestli Česká spořitelna tvrdí, že vrácení poplatků by mohlo být pro leckterou banku výdajem vyšším než roční zisk, což prý není dobrá zpráva pro ekonomiku, tak bych se to nebál označit za snahu o šíření strachu a paniky. Ať banka takové propočty ukáže…
14. Je pravda, že v Česku jsou poplatky nejvyšší v Evropě?
Není. Naopak, máme srovnatelnou úroveň. Příjmy z poplatků v Česku nejsou procentuálně vyšší než je průměr v Evropě.
Pokud jde o příjmy z poplatků, obecně platí, že čím víc na východ, tím nižší mají podíl na provozním zisku (ruské banky), naopak, čím víc na západ, tím je jejich podíl na provozním zisku vyšší (Británie)
15. V čem je tedy vlastně problém?
Problémy jsou dva. Může dojít k zahlcení soudního systému (začínáme „jen“ s 270,000 případů a můžeme skončit u milionů případů) o bagatelní částky za vedení úvěrového účtu nebo hypotečního účtu.
AUTOR: A ten druhý „problém“? Co je však podstatné, tak justice je na takový počet sporů připravena. Ostatně možná by Česká spořitelna mohla říct, kolik soudních sporů za dlužníky vede ona, nebo kolik pohledávek prodává inkasním agenturám, které je pak žalují. Zjistíme, že 300.000 žalob není zase tak extrémní číslo, ačkoliv tedy přiznávám, že nebudou rovnoměrně rozprostřeny po celé ČR, ale jen na několik soudů v Praze, kde sídlí banky. Nicméně lze se oprávněně domnívat, že po pár stovkách či tisících rozsudcích bude jedna či druhá strana muset vycouvat, protože by bylo nelogické, aby jedna strana vedla předem prohraný boj.
16. To mi je celkem jedno. Já se nesoudím. Může to nějak ohrozit mě osobně?
Připravme se na radikální a plošný zásah do řádně fungujících cenových smluvních vztahů. Protože současná diskuse neskončí u bank, neskončí ani u korporací. Spory se mohou dotknout každého občana, který má s jiným občanem smlouvu s cenovým ustanovením (s tzv. paušální cenou).
AUTOR: Připravme se jen na to, že nás už nebudou oškubávat 🙂
17. Tomu nerozumím, jako že smlouvy přestanou platit?
Ano, pokud budeme postupovat podle této logiky dál, veškeré smlouvy o paušálních cenách přestávají platit. Takže když třeba někomu pronajímáte byt, bude moci přijít a říct: „Mně se zdá ta cena nefér. Nic mi nedáváte, jen mě necháváte bydlet v bytě a vybíráte za to poplatek. Vraťte mi ho.“
AUTOR: Za pronájem bytu vám nájemník platí nájem, to je cena nájmu dle zákona. Stejně jako za úvěr se platí úrok, to je cena úvěru dle zákona. Poplatky jsou cenou za něco jiného, avšak musí to existovat, musí to být protislužba. Poplatek za to, že si pronajímatel eviduje platby nájemce a má schovanou smlouvu? Absurdní? Takto ale banky odůvodňují poplatek za správu úvěru.
18. Takže by se to dotklo i obyčejných lidí?
Jistě, každého,kdo poskytuje nějakou službu nebo zboží a vybírá za to cenu. Takový pekař by se mohl dostat do situace, že lidé budou říkat: „Ty vaše rohlíky jsou drahé. Už si je od Vás budu brát jen za polovic a vraťte mi peníze za všechny ty roky zpátky,co jsme u vás nakupoval.“
AUTOR: To je nesmysl. Zákazník si koupil rohlík, pekař dostal peníze. Každý dostal něco a každý z toho měl užitek. Ale co dostáváte za správu úvěru? Nic. Případně bance platíte za to, že vede úvěrový účet. K čemu je? No slouží k lepší evidenci bance, nikoliv vám. Tedy vy platíte za něco, co banka dělá jen pro sebe. Tedy není zde žádná protihodnota. Pokud příjdete k pekaři, dáte mu 2 Kč za rohlík a on si zapíše do účetnictví, že prodal rohlík a za ten zápis si od vás vezme 1 Kč, protože to je administrativa s prodejem rohlíků, tak ano, tu korunu můžete chtít zpět a je to tak správné a logické, protože nemůžete platit za něco, za co nic nedostáváte. Ať své náklady zahrne do ceny rohlíku. Samostatná služba totiž jeho administrace není.
19. Ale soudy v Německu takhle přece rozhodly také, nebo ne?
Soud v Německu rozhodl o tom, že banka nemá vybírat poplatek za účet, který vede klientovi k úvěru, protože klient tento účet nepotřebuje. ale nerozhodl o zpětném vracení poplatků.
20. A tohle rozhodnutí je pro Česko závazné?
Není. Jsme dvě země s různými zákony.
21. A probíhají takové diskuse i v jiných zemích?
Sem tam ano. Například v Británii rozhodl nejvyšší soud tak, že soudům vůbec nepřísluší vstupovat do cenových ujednání.