Reklama
 
Blog | Petr Němec

CouchSurfing – poznej svět z gauče

CouchSurfing není jen způsob, jak při cestování nevydat za ubytování ani korunu. Je to především možnost, jak skutečně poznat dané místo a obyvatele. Způsob, jak skutečně objevovat svět a jak si odnést z cestování nejen fotky a "turistické" zážitky, ale opravdové vzpomínky a pocit, že jste tam chvíli žili. Je to také šance, jak otevřít svůj byt světu a nechat se chvíli unášet cizinou, aniž někam cestujete.

Je léto. Čas cestování. A člověk je jako ve většině věcí omezen svou peněženkou. Cestovat za pár korun už ale dneska není problém. Letenky po Evropě pořídíte i do jedné tisícovky, případně zde existují různé servery, kdy se můžete domluvit s jinými cestovateli na společné jízdě autem a výrazně tak ušetřit. A v neposlední řadě je zde nejstarší a nejlevnější možnost – stopování. Každý si tak může najít ten svůj způsob cestování a můžeme říct, že dostat se do libovolné evropské destinace není problém – organizační ani finanční.

S ubytováním to je ale jiné. Jistě, cestovatelé za přírodou cauchmohou spát pod stanem v levných kempech a nebo někde i zcela zadarmo, ale velká většina turistů cestuje do měst a jejich náklady tak rostou. Nenároční turisté mohou využít hostely, pro skupinku kamarádů asi ideál. Ale pokud cestujete jako jednotlivec či pár, je zde ještě levnější a mnohem zajímavější varianta – CouchSurfing.

O co se jedná?

Reklama

Je to jednoduché. CouchSurfing (www.couchsurfing.org) je internetová stránka, kde si lidé, skoro tři milióny (z toho něco málo přes dvacet tisíc Čechů), navzájem nabízejí své gauče, postele, či místa na zemi, prostě střechu nad hlavou na přespání. Zadarmo. A když zadarmo, tak skutečně zadarmo.

Někteří couchsurfaři spíše cestují a využívají pohostinnosti jiných, jiní zase spíše nabízejí místo na přespání. Každý dle své současné nálady a potřeby.

Pokud chcete couchsurfing využívat jako cestovatelé, je lepší nejdříve začít jako hostitel, neboť o hostitele je přirozeně větší nouze než o cestovatele. Pokud bydlíte v turistické oblasti, tak si ze zájemců o přespání můžete doslova vybírat, a to i když jste nováčci bez referencí. Ano, reference je ten důvod, proč je vhodné začít jako hostitel, neboť ohlasy cestovatelů z vás udělají skutečnou a ověřenou osobu a ostatní tak budou ujištěni, že nejste násilník a zvrhlík, ale především uvidí, že jste férový a přespání nejen hledáte, ale také nabízíte.

Když tedy získáte pár referencí, můžete vyrazit do světa. Důležité je, že nejste vázáni jen na ty, kteří u vás přespali. Princip coushsurfingu popisuji jako takovou teorii šíření dobra. Já poskytl cizinci střechu nad hlavou a jednou se mi to vrátí a někdo jiný zase poskytne příbytek mi. A takto to skutečně funguje.

Couchsurfing však není jen o přespání a ušetření peněz. Je to především o tom, že nebudete za turistu s foťákem, co vyběhne z hotelu a udělá si fotky s Eiffelovkou, Big Benem či Pražským hradem v pozadí, fotku kterou mají doma další miliony turistů. A z Paříže, Londýna či Prahy si neodnesete jen přežvýkaný turistický obraz města, země a lidí tam.

Poznej skutečnou tvář místa a obyvatel

Přes cauchsurfing se dostanete přímo do domácnosti místních. Máte tak možnost vidět skutečný život, zeptat se na spoustu věcí a dostat jiný obraz země, než jaký se dočtete v průvodci. Především vám ale váš hostitel může ukázat město z pohledu, který byste nikdy neobjevili. V každém městě jsou pěkná místa, která znají hlavně místní a turistů tu moc nenajdete, fotkami pak můžete doma všechny zaskočíte a budou závidět, a o to nám jde především 🙂  Navíc na takových místech jsou i ceny o něco nižší. Dostanete se tak do pravé místní kavárny, restaurace, hospody či pajzlu, na které byste dle rad průvodce nikdy nenarazili. Správný hostitel vás pak taky vezme někam s jeho kamarády, ať do hospody, klubu či jen tak k řece či do parku, jak chodí oni a máte skutečně pocit, že poznáváte zemi, jaká skutečně je. Poznáváte svět z gauče. Nudit se však nebudete ani jako hostitelé.

Ostatně já vzhledem k nedostatku času využívám couchsurfing jen jako hostitel. A je to i tak zábava. Možnost, jak se přiblížit cizině, jak aspoň trošku poznat cizí zemi a kulturu, jak si trošku oprášit angličtinu, ale i českou historii (to když musíte čelit záludným otázkám hostů). Je to sranda i zajímavé. Třeba můj první couchsurfař Abhishek z Indie.

Ten mě překvapil hned tím, že byl milovník piva, takže jsme nemohli minout U Zlatého tygra, neuvěřitelnou radost měl i z pití lahváčů na ulici a jejich otvírání o lampu. Zaskočil mě otázkou, jestli máme v ČR stále komunismus, což mi přišlo jako otázka hloupá, ale vzhledem k tomu, že já nevím, kdo je u nich ve vládě a neuměl bych z historie říct ani jednoho jejich panovníka, když tedy nepočítám ty britské, tak mi to přišlo jako krásná ukázka toho, jak jsou pohledy na svět odevšad jiné a jak nějaký pád komunismu v Evropě může být pro některé nevýznamný. Další mylná představa padla, když jsem se ptal, očekávaje dvojciferné číslo, z kolika je dětí. Byl jen ze dvou a já musel přiznat, že já jsem ze tří. Dále obdivoval, jak jsme tady v ČR a Evropě všichni v pohodě a v klidu, že u nich v Indii je to jen stres a přirovnával to k Číně, dítě musí být nejlepší z nejlepších. Náš obraz Indie jako místa klidu a meditace byl pro něj zcela cizí.

Couchsurfařky z Běloruska zase ukázaly, jak může vypadat nenáročnost a skromnost a že tři holky můžou cestovat na jednu noc i jen s jedním baťohem dohromady. Hlavně vám ale taková návštěva umožní zeptat se na otázky, které vás napadnou, když sledujete zprávy o Bělorusku.

Japonka si dle mého užívala, že se země netřese a že z Vltavy nehrozí útok Godzilly, sic to teda nepřiznala. Především byla ale ukázkou, jak lze změnit život. Deset let pracovala v Tokiu a dělala PR pro americkou filmovou společnost Paramount Pictures. Pak si zabalila baťoh a už dva roky je na cestě a já byl jednou z jejích zastávek po kontinentech. A v tom baťohu má celý svůj příběh a je skoro větší než ona a já jej málem neuzvedl, když jsem jí s ním pomáhal na záda.

Američanka byla unešená z toho, že když nám došlo pivo v lednici, tak se vzal džbánek a přineslo se z hospody přes ulici. Dále teda obdivovala i to, že můžeme pít pivo na ulici a můžeme na ulici i čůrat, což je teda dle mého svoboda leda pro pány, navíc jsem jí upozorňoval, že to tak úplně pravda není, že místní vyhlášky tohle všechno zakazují, ale křeslo za to není, a to jí ke štěstí a pocitu svobody stačilo. Asi má v Americe Praha pověst města pití a močení na ulici, což by vysvětlovalo i to, proč sem furt jezdí Obama. Prý rakety, pche…

Maďaři byli zklamaní, že na Silvestra nesbalili žádné Češky, uklidnil jsem je tím, že ani spolubydlící Slovák tu noc žádnou Češku nesbalil, takže si nemají co závidět.

A Rakušan byl před měsícem zaskočený, stejně jako prodavač, že mu nechtějí vzít balík papírových dvacetikorun, co mu zbyly z „nedávné“ návštěvy ČR.

Pochopitelně to je ale ze strany hostitele i trochu únavné. Provést hosta po městě je slušnost, sic jsou cestovatelé, co mají svůj program a toto nevyžadují, ale sám budu rád, až mi někdo ukáže Berlín či Ženevu a ušetří mě hledání v mapě. Takže se v Praze nevyhnete přecpanému Karlově mostu, turistům na Hradě a i do té hospody či klubu se musíte občas přemáhat. Navíc, kdo pracuje, tak může někoho hostit leda o víkendu, o kterém si chce hlavně odpočinout. V tom je ale kouzlo couchsurfingu. Když nemáte chuť, tak prostě žádostem nevyhovíte, nebo si rovnou nastavíte, že gauč nenabízíte a máte klid. Couchsurfing je svoboda a žádné povinnosti.

A když dostanete občas chuť po nějaké té exotice a něčem novém a nemůžete si sbalit kufry a oznámit šéfovi, že za 14 dní jste zpět, můžete aspoň nechat svět o víkendu spát na svém gauči.

 

 

 

 

_______________________________

Na obrázku couchsurfařky ze Slovinska, Polska a Číny, které přijely z Německa, kde společně studují. Zády ke kolejím stojí, protože bylo hlášení o nějaké výluce tramvají a ony se mě ptaly, co to říkali, tak jsem jim vysvětlil, že hlásili, že prijede řidič metra, který nemá rád, když se na něj lidi dívaj a prosili nás, jestli se můžeme otočit zády. To je výhoda toho, že DPP dělá hlášení jen v češtině 🙂

Vyhledávání

Tip: Vyhledávejte dle autora pomocí autor: autor:”Erik Tabery” další tip

Výsledky vyhledávání

Hledám o sto šest
Vyskytla se chyba, zkuste to znovu.
Reklama