Usedáte na sedačku v metru. To se pomalu rozjíždí a mizíte v černém tunelu. Najednou se za vámi, na druhém konci vagónu, ozve několik tónů. Něčí hlasité vyzvánění, napadne vás. Po chvilce je jasné, že někdo hraje na heligonku, ze které se linou více či méně zdařilé tóny. Spolucestující se začínají otáčet a dívat, co se děje. Drobné zpestření cesty. Vagónem prochází malý snědý chlapec či dívka a hrají na heligonku. Na ní mají připevněný papírový kelímek a čekají na pár drobných. Cestují sami. Na další zastávce přejde malý muzikant do dalšího vagónu či vystoupí a čeká na metro jedoucí zpět do centra. A občas děti tvoří jen roztomilý a peníze vybírající doprovod dospělého harmonikáře.
Poprvé mi to přišlo fajn a jako ta lepší varianta běžného žadonění peněž jen tak. Muzikanti si za své snažení občas nějakou tu korunu určitě zaslouží. Ale když jsem začal potkávat malé muzikanty v metru i dopoledne, kdy by dle svého věku měli sedět ve škole, přestalo mi to připadat tak skvělé.
Je pěkné, když děti svým rodičům pomáhají v práci – ať to je obchod, řemeslo, pole či cokoliv jiného, pokud to je v dětských silách. Děti to mnohdy baví, získávají vztah k práci rodičů, kterou mohou jednou převzít. Někdo může namítat, že děti se mají věnovat něčemu jinému a lze s tím i souhlasit, avšak jestli rodina potřebuje pomoc dětí, tak pro to má jistě své ekonomické důvody. Dítě je na tom nakonec lépe, než když mu práci nebudeme umožňovat. Pomocná ruka se v rozpočtu rodiny jistě projeví, což je v důsledku prospěšné i pro ono dítě.
Dospělí, kteří s dětmi v metru občas hrají, však rozhodně nevypadají, že by trpěli hladem a nouzí. Děti, které jim pomáhají, tak nezanedbávají školu a dětské povinnosti na hřišti proto, aby měly na chleba a nové boty, ale asi jen proto, že jejich rodiče (nebo organizovaná skupina?) potřebují peníze navíc a raději se neptám, na co.
Proto mě malí harmonikáři v metru spíše rozčilují. Jsou důkazem, že státní orgány něco zanedbávají a že by měly klást rodičům dětí otázky, proč nejsou ve škole, co s penězi dělají, jak jsou peníze odváděny. A nic na tom nemění to, že jde o cizince. Ať si v tom metru malí harmonikáři o víkendu či odpoledne hrají. Ale jestli je tam budou cestující potkávat dopoledne po každý všední den, jedná se o vesele hrající demonstrací toho, že někdo z našich úřadů či policie nedělá, co má dělat. A to mě štve.