Minulý týden jsem v poštovní schránce našel obálku s volebními lístky do Senátu. Lístky jsem vysypal na stůl a trochu bezradně jsem se díval na ta jména. „Teď abych zabil několik hodin u internetu hledáním, kdo jsou moji kandidáti,“ napadlo mě prvně. Pročítal jsem lístky a pak jsem uviděl kandidáta té nejpodivnější koalice – Pirátů, Zelených a Lidovců, Libora Michálka. Zkontroloval jsem, zda to není shoda jmen a bylo rozhodnuto. A bylo to mé nejjednodušší volební rozhodnutí v životě. Ano, je to ten Michálek, co se postavil korupci na Fondu národního majetku i Státním fondu životního prostředí, když mu odměnou byl vždy vyhazov. Ale přesto boj s korupcí nevzdal.
Můj hlas má nejen proto, co udělal, ale především proto, aby ti „zjedi“ v politice viděli, že když chtějí s někým takhle zametat, a ten člověk požádá o podporu voliče, tak tu podporu dostane – a oni ne. A také můj hlas dostane proto, aby straníci zjedů pochopili, že oni sami kariéru nikdy neudělají, protože nechávají svou stranu hnít a nejsou schopni se špíny ve svých řadách zbavit. A proto musí vidět, že je převálcuje bezpartijní Michálek, který si své místo na kandidátce neodseděl na schůzích, ale vybojoval v nerovném zápase s mocnými.
Za 12 hodin volím Michálka, aby dostali zjedi facku. To mi stačí. Pokud Michálek bude ve své funkci plnit své sliby budu rád, a pokud se mu je podaří i prosazovat, budu ten nejspokojenější volič. Můj hlas je děkuji a že Vám fandím, pane Michálku.