Klobouková anarchie
Česko má svou první „šátkovou“ kauzu. Dvě muslimky odešly ze školy, protože jim škola zakázala nosit hidžáb. Ředitelka školy argumentuje tím, že pokrývku hlavy zakazuje školní řád a zákaz vychází z norem společenského chování. Prý bychom nechtěli, aby děti seděly ve třídě v kapuci nebo aby učitelé chodili v kloboucích.
Je mi upřímně jedno, kdo má co ve škole na hlavě či na sobě, je to jeho prezentace a mnohdy hloupá. Mravy a konvence se uvolnily a studenti už prostě nevypadají jako ti z filmu „Cesta do hlubin študákovy duše“. Každý chce vystoupit z řady. Jeden má hlavu modrou, druhý dredatou. Jeden má plandavé kalhoty téměř u kolen a lezou mu trencle, druhý má zase gaťata upnuté, že ohrožuje své potomstvo. Jedna vypadá jako coura, druhá zase jako šprtka z šedesátých let. Někdo vypadá, že se před chvílí vrátil z metalového koncertu, jiný v teplákové soupravě budí dojem, že do školy zavítal asi jen nedopatřením, když šel ráno pro snídani do krámu. A najednou dvě holky mají šátek na hlavě a je to problém?
Ustanovení o zákazu nošení pokrývky hlavy najdeme ve školním řádu spíše jako relikt doby pánských klobouků a chlapeckých čapek, který dostal nový význam díky kšiltovkám a kapucím. Jiný reálný význam takový zákaz nemá. Pokud jde škole o nějaký dress code a normy oblékání, tak tohle je asi ten nejméně vhodný začátek debaty. Pokud dnešní studenti chodí do školy oblíkaní tak jak chodí, tak mi přijde nesmyslné zakazovat někomu šátek na hlavě. Že se zákaz opírá o školní řád? Tak jej proboha změňme, když to nedává smysl! Skutečně je nemožné dopsat větičku, že zákaz nošení pokrývky hlavy se netýká náboženských pokrývek hlavy, pokud nezakrývají obličej? A skutečně považujeme za větší problém „slušného chování a etikety“ šátek na hlavě než výstřih po pupík a sukni s trochou štěstí zakrývající kalhotky či trenky vytažené po prsa?
Skutečně budeme zatvrzele trvat na jedné hloupé větě ve školním řádu? Takže paní ředitelka ze školy vykáže všechny židy, kteří nesundají jarmulku? Takže paní ředitelka by zakázala na škole učit Komenskému, pokud by nesundal tu svoji biskupskou čepičku? A Anežka Česká? Ta by do školy nesměla ani vkročit v tom svém hidžábu! A dívky v kroji s šátkem na hlavě? Ať si táhnou na Moravu, když se jim nelíbí naše pravidla! Nic takového tu nechceme. Holé hlavy! Nic než nádor! Pochopitelně student či studentka po chemoterapii, co nosí šátek, rovněž musí opustit školu. Buď pleš, nebo běž! Školní řád je školní řád a pořádek musí bejt. Vždyť by to vedlo k anarchii, která by mohla skončit i tak, jak uvedla paní ředitelka pro Českou televizi, že by učitelé začali chodit v kloboucích. A to je, a to se shodneme, velmi nebezpečné. Ty klobouky musí někdo zastavit a je dobře, že se našla jedna odvážná paní ředitelka.
(ČNB stáhla papírové padesátikoruny s hidžábem z oběhu teprve na počátku roku 2012, a to na popud paní ředitelky střední zdravotnické školy z Prahy. Paní ředitelka zakázala svému školnímu bufetu příjmat závadné bankovky již o dva roky dříve.)
(Ředitelka střední zdravotnické školy přiznává: „Pokud by nesundal tu svouji nebezpečnou čepičku, nemohl by u nás Komenský studovat ani učit.“)
Nenechme to řešit právo, ale zdravý rozum a slušnost
Celé se to jeví tak, že hlavním důvodem, proč šátek vadí, je to, že jde o muslimky a šátek je tak i odrazem jejich víry. Nikdy to však nikdo neřekl nahlas. Přitom jako argument to je přípustné. Školy jsou místem, které chceme mít bez politiky i náboženství. Avšak pokud nám nevadí křížky na krku studentů a učitelů, těžko nám může vadit něčí šátek. Navíc nejde o žádnou propagaci víry, jen o odraz víry na něčem tak osobním, jako je jeho vlastní oblečení. Stejně jako studenti nosili placku s Karlem, a nikomu to nevadilo, že politika nepatří do školy. Šlo totiž o vyjádření osobního postoje na něčem tak soukromém, jako je taška a odznak na ní. Nic víc.
Školní řád není nadřazen zákonu či ústavě. Do střetu se tak dostává právo školy stanovit některá svá pravidla a ústavní a osobnostní práva muslimek. Domnívám se, že svobody a práva těch dvou dívek na nošení hidžábu jsou silnější než právo školy vyžadovat sundání pokrývky hlavy. Ano, můžeme třeba něco takového vynucovat zákonem, a i ten by asi nakonec byl přezkoumáván Ústavním soudem, zda neodporuje Listině základních práv a svobod, to je však na jinou debatu. Teď mám za to, že školní řád je slabým důvodem, proč by dívky měly odhalovat více, než jak jsou zvyklé, jak jsou vychovávány a jak jim ukládá dle jejich výkladu víra. Bylo by však nešťastné, kdyby právě toto musel rozhodnout soud. Neměl by to být právní spor.
Nenošení pokrývky hlavy ve škole je otázkou slušnosti. Otázkou slušnosti je však i respekt k víře a kultuře druhého. A já se ptám, jestli považuje někdo za neslušné, že muslimky nosí hidžáb? Já to za neslušné nepovažuji a nepovažuji to za neslušné v Asii, na ulici v Evropě a ani v české škole. Za neslušné považuji, pokud někdo bezdůvodně bazíruje na jednom nešťastném ustanovení školního řádu a nechce akceptovat, že takové použití školního řádu nechrání slušnost, ale jde proti ní.
(Studentky ze Slovácka odmítly sundat šátek a rovněž musely opustit střední zdravotnickou školu. Od té doby je Slovácko bez řádné lékařské péče a je závislé pouze na místních pálenicích a léčivých účincích vína. Paní ředitelka však získala podporu internetových diskutérů z Čech, za všechny například pan Luboš K. z Plzně: „Jestli se jim nelíbí naše pravidla, ať táhnou tam, odkud přišly a nosí si tam na hlavě co chtějí. U nás musí respektovat naše zvyky!“ nebo pana Karla N. z Prahy: „Tím šátkem z nás chtějí udělat Moraváky! Kousek po kousku. Teď jim dovolíme šátky a za chvíli tu budou chtít pěstovat švestky. Než se nadějeme, udělají Moraváky i z nás. To musíme zastavit a říct jim jasné NE!“.)
Bezvýznamný spor
Šátková aféra je to nejhloupější, co nás mohlo potkat. Muslimští imigranti jsou pro Evropu problémem. Je to věc, kterou musí evropské vlády řešit. Moc lidí si nepřeje, aby Evropu nekontrolovatelně i kontrolovatelně zaplavili přistěhovalci z Afriky či Asii a naše hodnoty, naše kultura a náš způsob života se stával menšinovým. Tohle je náš domov, jehož podobu chceme pochopitelně utvářet my. Zároveň jsme demokraté, uznáváme lidská práva a tak si zcela pragmaticky uvědomujeme, že čím větší počet imigrantů se zřetelně odlišnou kulturou i barvou pleti, tím hůř budeme zvládat integraci, natož asimilaci těchto osob. Můžeme zcela legálně přijít o možnost ovlivnit podobu Evropy, a to demokratickými volbami. Zaměření se na zcela absurdní a nevýznamná témata, jako je nošení šátku ve škole, je obrovskou chybou. Naprosto nic to neřeší, a i kdyby nakonec byl přijat zákon, že hidžáb do škol nepatří a posvětil to i Ústavní soud, tak tím nebezpečí pro Evropu nijak nesnížíme a problém imigrace nijak nevyřešíme.
To nejhorší, co můžeme dělat, je ztrácet čas zbytečnými debatami o šátcích, dávat příležitost exhibovat extremistům a intelektuální spodině Čechů v internetových debatách, místo toho, abychom řešili skutečné problémy a hrozby. Místo dvou šátku mne trápí nesnášenlivá kázání v mešitách. Místo dvou šátků mne trápí radikalizace muslimů v západní Evropě. Místo dvou šátků mne trápí to, že globální změny klimatu a války nutí lidi k migraci do Evropy. V České republice nemáme problémy s muslimy a jde o zcela zanedbatelnou minoritu. Otázkou šátků si paranoidně vytváříme problém tam, kde není. Nejsme Francie, Británie či Belgie. Není tedy třeba hystericky řešit něco tak malých rozměrů a dělat z toho zápas o budoucí charakter Evropy.
Česká republika by mohla využít malého počtu muslimů k jejich příkladné integraci a asimilaci. Nezatížená vlastními problémy s muslimy by mohla společně s dalšími zeměmi východního bloku tlačit na ostatní státy EU k takovým opatřením, která by nám takový stav garantovala i nadále a také mohla prosazovat to, co si například západní politici závislí i na hlasech imigrantů nemohou dovolit říct nahlas.
Česká veřejnost nebezpečí z budoucího vývoje Evropy vnímá. Toto nebezpečí však nemůžeme nijak ovlivnit školním řádem nějaké střední zdravotnické školy v Praze. Nemůžeme ho vyřešit ani vlastními zákony, protože problémy leží za hranicemi naší země. Můžeme být aktivní jen na poli EU a mezinárodním a měli bychom to činit. Jakákoliv činost v rámci České republiky je téměř bezvýznamná, úsměvná a je především řešením našich českých komplexů, než globálních či evropských problémů.