Jak kdyby úředníci České národní banky tušili, že Kafku mám vcelku rád a rozhodli se mi dopřát něco z jeho odkazu.
ČNB má vykonávat dozor nad bankami, zda dodržují zákon o ochraně spotřebitele. Za tímto účelem má ČNB Samostatný odbor ochrany spotřebitele, kterému šéfuje JUDr. Helena Kolmanová. V aktuálním rozhovoru pro média paní ředitelka na otázku: „Na co všechno u uvedených subjektů dohlížíte?“, odpovídá následovně: „Postupujeme podle zákona o ochraně spotřebitele, který zakazuje používání nekalých obchodních praktik. Těmi nekalými jsou klamavé obchodní praktiky, což znamená, že některý produkt na finančním trhu popisujete jinak, neříkáte všechny jeho vlastnosti, neupozorníte na rizika spojená s produktem.“1
Takže ČNB dohlíží nad tím, aby banky nepoužívaly klamavé obchodní praktiky a zdá se, že paní ředitelka tak i tuší, co ty klamavé obchodní praktiky jsou. Což je dobře, je to právnička a číst zákon by jí nemělo dělat problémy. Navíc zákon o ochraně spotřebitele je napsán jasně a srozumitelně, ostatně posuďte sami.
Zcela jasný zákon, zcela nejasné uvažování ČNB
Ustanovení § 4 odst. 3 říká: „Užívání nekalých obchodních praktik při nabízení nebo prodeji výrobků, při nabízení nebo poskytování služeb či práv se zakazuje. Nekalé jsou zejména klamavé a agresivní obchodní praktiky.“ Ustanovení § 5 odst. 3 pak dále dodává: „Klamavou obchodní praktikou je vždy praktika uvedená v příloze č. 1 k tomuto zákonu.“
V příloze č. 1 k zákonu o ochraně spotřebitele se pod písmenkem s) dočteme: „Obchodní praktiky jsou vždy považovány za klamavé, pokud podnikatel uvádí u výrobku nebo služby slova „gratis“, „zdarma“, „bezplatně“ nebo slova podobného významu, pokud spotřebitel musí za výrobek nebo službu vynaložit jakékoli náklady, s výjimkou nezbytných nákladů spojených s reakcí na nabídku, s převzetím výrobku nebo služby nebo jejich doručením.“
Člověk tedy nemusí být právník, aby porozuměl, že když banka označí nějakou službu jako „zdarma“, přičemž za tuto službu však musí spotřebitel čehokoliv zaplatit, že se jedná o klamavou obchodní praktiku, a že klamavá obchodní praktika je podmnožinou nekalých obchodních praktik a že nekalé obchodní praktiky jsou zakázány, tedy banka porušuje zákon.
Avšak v ČNB mají asi trochu jiný zákon.
Česká spořitelna před soudy tvrdí, že poplatek za správu úvěru (49 Kč, ale i 200 Kč měsíčně, jako v tomto případě) není poplatkem za nic, ale že v poplatku je zahrnuta celá řada služeb. Tvrzení banky zachytil soud v rozsudku takto:
Když se však podíváme do sazebníků banky, najdeme toto (smlouva z rozsudku výše byla z 2. 4. 2009, tedy sazebník je z 1. 3. 2009, neboť byl v tu dobu účinný, ale to stejné lze nalézt například i v sazebníku ze srpna 2013):
Takže banka tvrdí, že spotřebitel hradil měsíční poplatek 200 Kč za správu úvěru a že v něm je například on-line ocenění bytové jednotky nebo potvrzení o zaplacených úrocích. Zároveň však banka v sazebníku tvrdí, že tyto dvě služby jsou „zdarma“.
Člověk by řekl, že to je tak jasné…
ČNB si hraje na Zámek, skončí někdo pod zámkem?
Jasné to však není pro úředníky v ČNB. Vytrženi ze zimního spánku se v ČNB rozhodli, že nic jako dozor nad Českou spořitelnou vykonávat nebudou. Proč by si jako přidělávali práci a dělali nepřátele? V ČNB nebudou věčně a banky jsou velcí zaměstnavatelé. Ale jak z toho ven? Jednoduše, budeme si číst zákon po svém, řekli si. Jak z Kafky.
I tak se stalo, že v ČNB v zákoně o ochraně spotřebitele neobjevili § 5 odst. 3: „Klamavou obchodní praktikou je vždy praktika uvedená v příloze č. 1 k tomuto zákonu.“ To jim jistě nelze vyčítat, nejspíš tisková chyba zrovna v jejich vydání zákona, a asi i ta příloha č. 1 jim tam chybí. Nevěda této tiskařské chyby, museli si chudáci úředníci vystačit jen se zbylými paragrafy a hrom do police, zrovna z nich lze už při troše snahy dojít i k tomu, že banka zákon neporušila.
A aby si to ČNB posichrovala, tak ještě řekla, že neeviduje žádný relevantní podnět a ani ten můj podnět není relevantní, že přiložené dokumenty nejsou z té správné doby. Ano, při tak závažném podnětu by si tedy ČNB mohla lehce opatřit dokumenty z doby, která je dle nich rozhodná, ale dozorový orgán toho není schopen, protože by se pak nemohl vymlouvat.
Přitom ČNB měla už dávno jednat sama, když je už více než půl roku známo, co Česká spořitelna do poplatku za správu úvěru zahrnuje a že to nekoresponduje se sazebníkem. Z vlastní iniciativy nebude ČNB asi řešit ani očividné. Můžete dozorový orgán na kolenou prosit, ale když se jednomu úředníku nechce, mají to banku v cajku. A že úředník předtím pracoval pro Českou bankovní asociaci, tedy lobbistické uskupení hájící zájmy bank? To je určitě jen náhoda!
Jelikož v ČNB jsou chytří lidé, určitě znají i trestní zákoník, ale zrovna v tom jejich je asi opět tisková chyba a záhadně mezi paragrafem 329 a 331 je prázdné místo. My ostatní tam však máme ustanovení § 330, které říká:
„Úřední osoba, která při výkonu své pravomoci z nedbalosti zmaří nebo podstatně ztíží splnění důležitého úkolu, bude potrestána odnětím svobody až na jeden rok nebo zákazem činnosti.“
Dohled nad bankami je důležitý úkol, který je ČNB svěřen na základě zákona. Dozorová činnost není jen čekání na podnět na zlatém podnose, ale je třeba i drobek té aktivity. Není možné, aby lidé museli dozorový orgán prosit, aby aspoň trochu pracoval a zabránil tomu, aby stovky tisíc spotřebitelů byly vystaveny porušení zákona, a dozorový orgán se tomu jen smál, četl si zákon po svém a na své povinnosti z vysoka… Přitom jde o miliardy. A nebo právě proto?
Podal jsem tak na neznámého pachatele – úřední osobu v ČNB, trestní oznámení. Jestli selhává klíčový orgán dohledu nad bankami, a to na jednom neznámém úředníkovi, který je schopen špatnou prací ochránit banky před jakýmkoliv postihem za jejich porušení zákona o ochraně spotřebitele, tak tady je něco špatně. A pevně doufám, že to je jen nedbalost a lenost úředníků, nikoliv něco závažnějšího…
