Na začátku března obdržela Hypoteční banka, a.s. jednu z prvních advokátních výzev k vrácení neoprávněně účtovaných poplatků. Banka odpověděla 19. března prostřednictvím svého advokáta Mgr. Radka Pokorného z advokátní kanceláře Pokorný, Wagner & partneři v tom smyslu, že dle jejich názorů je vše v pořádku a v samotném závěru advokát banky uvádí: „…dovoluji si Vás upozornit, že Banka již v současné době vede soudní spory i s dalšími klienty o vrácení uhrazeného Poplatku, přičemž v jednom z těchto řízení již bylo nařízeno soudní jednání a rozhodnutí soudu tak lze očekávat ve velmi krátké době. Se soudním uplatněním tvrzených nároků Vašich Klientů by tak dle názoru Banky bylo účelné a hospodárné vyčkat až do doby rozhodnutí této skutkově související věci, a to i s ohledem na výši nákladů na uplatnění práv obou stran (Vašich Klientů i Banky).“ (odpověď advokáta banky ke stažení zde)
Banka tak vlastně řekla, že toto první soudní rozhodnutí může být precedens, dle jehož výsledku by obě strany měly zvážit další kroky. To však bylo měsíc před rozsudkem, tedy ještě předtím, než banka prohrála, v době, kdy se tvářila sebevědomě a porážku si nepřipouštěla.
Postoj banky a advokátů vystihuje drobná příhoda z prvního soudního stání. Zástupci banky a právníci se dostavili před jednací síň v předstihu, kde v tu dobu nebyl nikdo z protistrany a veřejnosti, jen jedna stará paní o berlích, co čekala na to, až skončí soud jejího manžela ve stejné soudní síni. Když jsme dorazili před jednací síň my, stará paní na nás pokynula, ať k ní jdeme blíž. Když jsem k ní přišel, a zeptal se, co by potřebovala, tak se paní zeptala, zda my jsme proti nim, a kývla směrem k lidem z banky, aniž by čekala na odpověď, řekla: „Oni se tady o vás bavili. A hrozně si věří. Oni jsou z banky. Takoví namyšlení byli a jak prý určitě vyhrají, že prý chcete nesmysly. Hrozně namyšlení. Dejte jim co proto! Držím palce.“
Malá příhoda, která vypovídá hodně o tom, v jaké jistotě a iluzi banky žijí.
Měsíc po tom, co banka napsala, ať počkáme, jak dopadne první soudní spor, banka prohrává. Z tvrzení, že jde o skutkově obdobný případ je najednou tiskové prohlášení, že rozhodnutí soudu se vztahuje k velmi specifickému případu a rozhodně jej nelze považovat za precedentní. Obrat o 180 stupňů. V čem byl případ specifický, neumí banka vysvětlit. Specifický totiž nebyl v ničem. Byl to obyčejný klient a obyčejná hypotéka.
Banka tak novinářům i veřejnosti neříká pravdu. Nebo prostě kupí jednu školáckou chybu za druhou. I to je možnost.
Napovídal by tomu i průběh soudního řízení, kdy právní zástupce banky tvrdil, že obsahem poplatku za správu a vedení úvěru je komunikace ze strany banky na podnět klienta, což prý mimo jiné znamená: „zaslání SMS o provedení čerpání nebo mimořádné splátky úvěru“.
Banka však v tiskové zprávě ze dne 26. února 2008 tvrdila, že: „…nabízí již několik měsíců novou informační službu. Klient se prostřednictvím e-mailu nebo sms zprávy dozvědí, že bylo provedeno požadované čerpání hypotéčního úvěru či mimořádná splátka hypotéky.“ Banka inkriminovanou tiskovou zprávu, ale i další, krátce po soudu ze svých stránek stáhla. Nicméně v šuplíku mám notářský zápis předmětných stránek, takže snaha banky je spíše dětinská. Nejde však o banalitu.
Soud totiž i z uvedeného dovodil, že: „Lze si jen těžko představit, že by služba poskytovaná v roce 2008 zdarma byla bez dalšího vysvětlení v roce 2010 či 2012 zpoplatněna (fakticky převedena pod již dříve účtovaný poplatek „za vedení a správu úvěru“). Spíše se soud přiklání ke stanovisku žalobce, že teprve v návaznosti na mediální prezentaci otázky oprávněnosti účtování poplatků „za správu a vedení úvěru“ (či v návaznosti na tento spor) žalovaný dotvářela obsah uvedeného poplatku.“ (rozsudek Obvodního soudu pro Prahu 5 ke stažení zde)
A to je jeden z hlavních problémů daného poplatku. Nikdo neví, ani banka, co je vlastně jeho obsahem. A banka se sama usvědčila. Klient má jasnou povinnost hradit poplatek, co je však obsahem „vedení a správy úvěru“? Banka nemusí na základě uvedeného poplatku poskytovat žádné plnění, protože žádné plnění nebylo nikdy stanovené. Že teďka banka tvrdí, že obsahem je například znovuzaslání výpisu z účtu je stejné, jako kdyby klient tvrdil, že obsahem daného poplatku je to, že od banky má dostat při každé návštěvě kávu a sušenku. Ani jedno není nikde napsáno a nikde není dáno, že představa obsahu poplatku banky je nadřazená představě klienta. Proto je poplatek neurčitý a neplatný. Argument, že klient smlouvu podepsal a tedy poplatek je platný, je pak už jen právním nesmyslem, protože jedna z náležitostí právního úkonu nebyla splněna. Bavit se o podpisu je pak zcela zbytečné.
Bankéři by měli otevřít oči a zbavit se iluze, že jsou neomylní a neporazitelní…že zákony tu jsou jen pro jejich ochranu. Obvodní soud pro Prahu 5 jasně ukázal, že spravedlnost dopadá na všechny a že spravedlnost nemůže být ohýbána, ikdyž se pochybení týká mocných bank a obrovského množství sporů. Za tuto odvahu soudce Šalamouna jsem rád.