V roce 2009 dokončil švédský dokumentarista a novinář Fredrik Gertten svůj celovečerní dokumentární film „Bananas!*“, který mapoval soudní spor 12 dělníků z banánových plantáží v Nikaraguy proti americké společnosti Dole Food Company, Inc. Dělníci se domáhali náhrady škody za to, že je společnost na konci 70. let vystavovala působení pesticidu DBCP, který jim způsobil neplodnost. V té době byly účinky DBCP na lidský organismus již známy a ve Spojených státech byl pesticid stažen z trhu. Společnost Dole i s vědomím těchto skutečností pesticid používala. 6 z 12 dělníků bylo u soudu nakonec úspěšných a vysoudili na společnosti Dole celkovou náhradu škody přes dva miliony dolarů. Když měl mít dokumentární film svou světovou premiéru na filmovém festivalu v LA, spustila společnost Dole svou právnickou mašinérii, aby uvedení filmu do kin zabránila. O boji filmaře za svůj dokument pojednává nový snímek režiséra Fredrika Gerttena s názvem „Big Boys Gone Bananas!*“.
(Je pravdivý příběh opravdu pravdivý?)
Původní film Bananas!* začíná cestou úspěšného právníka Domingueze do Nikaraguy, aby zde nabídl pesticidy postiženým dělníkům právní pomoc při žalobě proti společnosti Dole před americkým soudem. Film přináší osudy některých obyvatel dělnické vesnice, avšak stěžejní linií příběhu je děj v soudní síni a zákulisí advokátní kanceláře Domingueze.
Dokument Bananas!* není prvoplánovým aktivistickým filmem, který by nadnárodní společnosti zcela účelově vykresloval jako bezcitná monstra a emotivně dělal z dělníků jejich oběti. Ano, podobná slova tu od některých aktérů zaznějí, neboť kamera sleduje jen jednu stranu sporu. Tím je úhel pohledu limitován. Ale cílem filmu bylo natočit dokument o tom, jak se dělníci z Nikaraguy domáhají spravedlnosti proti velké americké korporaci, nikoliv podat reportáž o tom, jak obě strany vedou soudní spor. Kamera nechtěla dělat z diváků porotu. Chtěla jen dokumentovat boj jedné strany. Toto divák reflektuje a na toto bere ohledy. Film končí verdiktem soudu, který lze chápat jako výhru dělníků a divákovi je tak předloženo úřední razítko, že nepravost se stala a společnost Dole má nést svou odpovědnost. Proto diváka prvního filmu jistě překvapí, co se dělo následně a o čem pojednává snímek Big Boys Gone Bananas!*.
Armáda právníků a píáristů
Těsně předtím, než se Fredrik Gertten vydal na filmový festival do LA uvést světovou premiéru filmu Bananas!*, přišel do jeho kanceláře ve švédském Malmö balíček z USA. Balík ukrýval dopis právníků společnosti Dole, ve kterém požadovali, aby nebyl film promítán, neboť argumenty v něm uvedené se zakládají na podvodech a lžích. Dopis včetně příloh měl přes dvě stě stran, které měly vyvracet argumenty uvedené ve filmu a dokládat jejich nepravdivost. Co na tom, že film neviděli? Právníci Dole pohrozili, že pokud film bude zveřejněn, podají žalobu na Gerttena i jeho spolupracovníky. Identický dopis pak zaslali jak pořadatelům filmového festivalu LA, tak i jeho sponzorům.
Hrozby zapůsobily a filmový festival stáhl dokument ze své soutěžní sekce. Obdobně reagovala média, která převzala argumenty právníků Dole a psala o filmu založeném na podvodech a lžích. Přitom film nikdo z nich neviděl. Dokument byl nakonec na festivalu uveden mimo soutěž a s předchozím prohlášením organizátorů, které lze přeložit jen tak, že film je nedůvěryhodný a dávají od něj ruce pryč. Začal tak nejen boj o další šíření dokumentu, ale i o samotnou pověst tvůrců. Dole žalobu skutečně podala. Na jedné straně pár filmařů a na straně druhé největší světová potravinářská společnost s nejlepšími právníky z USA. Ale nezůstalo jen u právníků.
Dole si najala i jednu z největších amerických PR agentur, která kontaktovala se svými argumenty každého novináře, který se o tématu zmínil. A nezůstalo jen u novinářů amerických.
Dle mého názoru není pochyb o tom, že si Gertten svou pravdu a poctivost obhájil. Nikoliv filmem Big Boys Gone Bananas!*, ale samotným zpracováním filmu Bananas!*.
Dovolím si však tvrdit, že ve svém novém filmu se Gertten nezachoval jako objektivní dokumentarista a uchýlil se k manipulaci, když zatajil důležitou část příběhu.
Neúplná pravda
Nový film postrádá linii osudu právníka Domingueze, který je „hlavním hrdinou“ prvního dokumentu. V díle vlastně absentuje celá soudní linie příběhu. Ta je však v této kauze stěžejní. Z kauzy nikaragujských dělníků totiž vzešly pro americké právo dva důležité precedenty – Tellez v. Dole Food Co. a Osorio v. Dole Food Co., které se staly i významným tématem odborných právnických publikací, viz literatura pod článkem, ve kterých se skrývá mnoho zajímavých informací, které se ve filmu nedozvíme.
Společnost Dole svou argumentaci proti promítání filmu stavěla na tom, že Dominguez využil falešných svědků, nepravdivých výpovědí a falešných lékařských zpráv. Kauza sledovaná kamerou Gerttena totiž nebyla jedinou kauzou nikaragujských dělníků proti společnosti Dole, kterou Dominguez vedl a ani nebyl prvním a jediným právníkem, který se chopil příležitosti dělníky zastupovat a domáhat se milionových kompenzací. V kauzách nikaragujských dělníků soudy skutečně zjistily, že velká část dělníků na plantážích Dole nikdy nepracovala, že došlo k manipulaci s lékařskými zprávami a mnohé důkazy byly zfalšované a výpovědi nepravdivé (viz kauza Tellez v. Dole Food Co.).
Kauza kompenzací pro chudé dělníky se z boje za spravedlnost pro slabé změnila především ve výnosný byznys pro americké právníky. Ano, americké soudy potvrdily, že Dole je odpovědná za zdravotní újmu některých dělníků, ale zároveň americká justice odhalila podvodníky, kteří nikdy na plantážích Dole nepracovali, kteří neutrpěli zdravotní újmu a kteří falšovali důkazy a vypovídali nepravdivě. Za manipulací se spravedlností pak měli stát i advokáti dělníků. Mezi advokáty, kteří čelili takovému obvinění, byl i Domingueze. A v době těchto nových důkazů a podezření se objeví filmař s filmem natočeným během dřívějšího procesu, kdy tyto skutečnosti ještě nebyly známy.
(Úvahy nad tím, že z pravdivého dokumentu mohou média a filmové festivaly udělat neoprávněně lež, jsou asi nejdůležitějším poselstvím filmu.)
Chybí objektivní prostor pro druhou stranu
Společnost Dole tak dle mého názoru měla zcela opodstatněné obavy, že dokumentární film, který zaznamenává boj dělníků a jejich advokáta proti společnosti Dole, přičemž v něm vystupují osoby, které jsou podezřelé z podvodů, bude v souvislosti s novými skutečnostmi zavádějící. Před necelým rokem byl sice Dominguez veškerých obvinění ohledně zapojení do manipulace se soudy zproštěn, avšak to nic nezměnilo na tom, že bylo prokázáno, že zde byly falešné důkazy, falešné výpovědi a falešní dělníci, jejichž nároky byly zamítnuty.
Gerttenovi nemůžeme vyčítat to, jak natočil film Bananas!*, avšak domnívám se, že jeho nový film Big Boys Gone Bananas!* si naší kritiku plně zaslouží. Dokumentarista popisuje, co se děje. Uvádí pravdu. Ale neříká celou pravdu a všechny souvislosti. Jak je možné, že se Gertten nevěnuje tomu, že v kauzách nikaragujských dělníků byly soudem prokázané podvody? Jak je možné, že ignoruje, že Dominguez byl podezřelý, že byl do všeho aktivně zapojen?
Přeci právě o toto se opírala argumentace Dole. Právě proto chtěli zastavení filmu, protože vývoj událostí jej předběhl a významně změnil jeho vyznění. Filmař se nijak nesnaží vést s Dole debatu a blíže představit jejich argumenty. Kdyby to totiž udělal, musel by přiznat, že jeho film Bananas!* si zaslouží na svém konci aspoň titulek s uvedením nových faktů. Že to Gertten neudělal ani prostřednictvím svého nového filmu je dle mého názoru vědomá manipulace prostřednictvím polopravd.
Gertten se vydal s kamerou na tenký led, když si zvolil jako svůj rajón soudní síně. Ty jsou vždy plné protichůdných argumentů, lží a zvratů. A Gertten v této oblasti neuspěl. Prvně proto, že film uvedl dříve, než byly všechny kauzy pravomocně ukončené. To jako právník Gerttenovi vyčítám nejvíce. A za druhé proto, že zatajil divákovi nové a podstatné informace a stanoviska soudů, která by chování protistrany významně osvětlila. Divák by věděl, proč Dole proti filmu tak tvrdě bojuje a že zde nejde ani tak o svobodu slova, jak Gertten tvrdí, ale o to, že Dole vadilo, že diváci nebudou znát celou pravdu.
Plně chápu obavy Dole i jejich snahy film zastavit. Avšak chápu i Gerttena, který se cítil dotčený nařčením, že jeho dokument je nepravdivý. Jako mediátor se domnívám, že kdyby si Gertten s Dole řádně naslouchali a zasedli k jednacímu stolu, nemuselo k takovému vyhrocení nikdy dojít, neboť prostor k řešení ke spokojenosti všech tu jistě byl. Pokud šlo skutečně oběma stranám o pravdu, byla dohoda možná. A že především společnost Dole drahými právníky a PR nic nezískala a měla se pokusit o smírné řešení, třeba i za pomoci mediátora, o tom film diváka jistě přesvědčí.
I toto je zkušenost
Domnívám se, že na příběhu dokumentaristy Gerttena jde názorně vidět, jak je sledování dokumentů náročné. Divák má jen ty informace, které mu filmař nabídne a na základě těchto informací si dělá úsudek. Gertten natočil pravdivý dokument Bananas!*, neboť jeho cílem a obsahem bylo zaznamenat boj dělníků za odškodné u soudu. Toto Gertten udělal a jakékoliv jeho napadání, dle mého, není správné. Avšak způsob, kterým Gertten svůj boj za film zdokumentoval, se mi již jako nesprávný zdá.
Na Big Boys Gone Bananas!* mi vadí, že si Gertten neumí připustit nové skutečnosti, že mu (záměrně?) uniká meritum sporu a nedává prostor druhé straně. Pokud jej jeho subjektivita omezovala v tom, aby o svém vlastním sporu točil objektivní dokument, měl ten dokument točit někdo jiný. Pro to není omluva. Úskalí filmu o svém vlastním případu musel znát.
Nový Gettenův film Big Boys Gone Bananas!* bude uveden na letošním festivalu dokumentárních filmů Jeden svět, který bude probíhat od 6. do 15. března. Film by pro návštěvníka festivalu mohl být varováním, že je třeba sledovat dokumenty s vědomím, že jsme odkázáni jen na informace, které nám filmař předkládá a že pravda může být mnohem složitější. Avšak máme věřit médiím a recenzím, které dokument obviňují z manipulací? Co když za peníze Dole lžu právě teď já? I toto jsou otázky, které nás po filmu napadnou – a za toto filmu patří dík.
_____________________________________________
Golden Gate University Environmental Law Journal: Doling Out Environmental Justice to Nicaraguan, Banana Workers: The Jose Adolfo Tellez v. Dole, Food Company Litigation in the U.S. Courts. Autoři: Armin Rosencranz, Stephen Roblin, Nicole Balloffe. Dostupné: http://digitalcommons.law.ggu.edu/cgi/viewcontent.cgi?article=1037&context=gguelj
Think Globally, Sue Locally: Trends and Out-of-Court Tactics in Transnational Tort Actions. Autoři: Jonathan C. Drimmer, Sarah R. Lamoree. Dostupné: http://www.boalt.org/bjil/documents/Drimmer_Macro2.pdf
Další zdroje:
Wikipedie
http://www.eworldwire.com/pdf/212098.pdf
http://www.bigboysgonebananas.com/
http://www.bananasthemovie.com/