Jistě, pane premiére

„Protikorupční vláda“, tak premiér Nečas svou vládu označoval. Prázdné marketingové heslo, které hezky zní, ale v kontextu skutečného chování rychle vyčpí. A premiér Nečas nezačal zrovna dobře.

Kauza Drobil jasně ukázala, jak to pan premiér s tou protikorupční politikou myslí a z Pavla Drobila se stal ideový šéf ODS. Malá ráznost premiéra a „odklizení“ poskvrněného Drobila do zmíněné funkce působí tak ironicky, že to nelze označit jinak, než za politicky hloupé. I můj tříletý synovec říkal, když jsem se ho ptal, co o tom myslí, že to nechápe a bezmocně se chytal za hlavu. Tři roky mu jsou, pane premiére, tři roky, a přesně to vystihl.

Teď je už premiér o něco chytřejší. Dokonce mi to celé připomíná britský seriál „Jistě, pane premiére“:

Premiér: „Prioritou naší vlády, je boj proti korupci, Sire Humphrey.“

Sir Humphrey: „Jistě, pane premiére, jak jinak? Bojujeme proti korupci, nezaměstnanosti a kriminalitě. Velmi originální a neotřelé. Posledních 20 let totiž předchozí vlády hloupě bojovaly za korupci, proti zaměstnanosti a podporovaly kriminalitu.“

Premiér: „Ale ne, Sire Humphrey, nedělejte si legraci, já to myslím vážně!“

Sir Humphrey: „Vy jste začal, pane premiére.“

Premiér: „Já to skutečně myslím vážně. Boj proti korupci bude naše reálná politika! Už jsem řek!“

Sir Humphrey: „Reálná? V-v-víte co by to znamenalo? To by byla anarchie! Kdo by vládl téhle zemi a kdo by ji řídil, když bude většina úředníků a politiků na útěku, a nebo v celách? A víte kolik bude taková protikorupční politika stát? Navýšení rozpočtu policie, navýšení rozpočtu justici, rozšíření věznic. A i tak by byla policie a justice ochromena. Navíc ty úřady bez úředníků a mnohdy i ministrů! Navíc bychom byli zcela bezbranní a museli bychom vystoupit z NATO, neboť by se zcela zhroutila koncepce fungování našeho Ministerstva obrany. To chcete, aby zde byli zase Rusové? Víte jak by tenhle chaos dopadl? Nárůstem kriminality! Občané by se bouřili a stálo by vás to hlasy, pane premiére! Navíc to je proti obranyschopnosti země!“

Premiér: „Myslíte? To mě nenapadlo. No to je strašné!“

Sir Humphrey: „No jistě, pane premiére. A vaše strana? Co by na to řekla strana? To by byl útok jak proti vašim odpůrcům, tak i vašim příznivcům. A koaliční partneři? Co pan Kalousek, Bárta?“

Premiér: „To je hrozné. Ale musíme dělat přeci reálnou protikorupční politiku, nemyslíte? Voliči nejsou hloupí. A navíc jsme to už slíbili.“

Sir Humphrey: „Jistě že voliči nejsou hloupí, pane premiére, jinak byste zde neseděl s jejich mandátem. Navrhuji Vám udělat tři populární věci. Dělejme reálnou protikorupční politiku, zaveďme zefektivnění státní správy a zároveň škrty.“

Premiér: „A jak to řeší náš problém?“

Sir Humphrey: „Dělejme škrty u policie a v justici. Policie bude mít naši plnou morální a politickou podporu v boji proti korupci a justice plnou nezávislost. Bohužel škrty se nepříjemně projeví na vybavení a mzdách policistů a ti zkušení se asi začnou poohlížet po místu někde jinde a dobrovolně odejdou. Žádné propouštění! A justice přestane stíhat a budou vše raději shazovat na formalitách ze stolu, od státních zástupců až po soudce, jen aby splnili normy práce, které jim také stanovíme přísnější než nyní. Budeme tomu říkat zefektivnění práce! Efektivní soudnictví, škrty a boj proti korupci. Vše evidentní, hmatatelné a reálné. Voliči budou šťastní!“

Premiér: „Děkuji, Sire Humphrey, to je skvělý nápad, to je skvělý nápad!“

Sir Humphrey: „Jistě, pane premiére, pro dobro země!“

 

Šetříme za každou cenu!

Schodek státního rozpočtu pro tento rok má být 135 mld. Kč. Číslo tak obrovské, že je jasné, že jestli teď někteří mluví o vládě úspor, tak se budou při skutečné vládě úspor pěkně divit a asi začnou nadávat v plynulé řečtině.

Logika dluhů je ale neúprosná. Co si půjčím, musím jednou vrátit. I s úroky. A co tvoří třetí největší kapitolu ve výdajové stránce státního rozpočtu po Ministerstvu práce a sociálních věcí s výdaji 484 mld. Kč a Ministerstvu školství s výdaji 127 mld.? Ano, je to obsluha státního dluhu ve výši 78 mld.[1] To je to, co vyhodíme za to, že jsme se v minulosti zadlužovali. Jen úroky.

Avšak nic proti dluhům, někdy má smysl se zadlužit. Když peníze investuji a investice mi vrátí nejen to, co jsem do ní vložil, ale pokryje i úroky a navíc vytváří i další zisk? No to je přeci rozumné a krásné.

Zbývá však otázka, do čeho se investovalo těch skoro 1,5 bilionu korun českých, které ČR dluží, a kde nám tato investice tvoří a nebo bude tvořit zisk. Sice nemám nejostřejší zrak a nosím brýle, ale myslím, že za tyhle peníze bych takovou investici nepřehlédl. Ale to odbíhám…

Podstatné je, že platí i opačná logika. Jak může být výdaj v budoucnu přínosem, může současný škrt a ušetřená koruna být v budoucnu ztrátou. A takovým šetřením jsou dle mého škrty v policii a justici. Šetřit zde za každou cenu nedává smysl.

 

Bez peněz to dobře nejde

Jestli vezmeme justici a policii další peníze, tak opět odejdou další schopní lidé. U policie se tak již opakovaně stalo a v justici je situace obdobná. Slabší personální obsazení pak vede k pomalejší práci a zavalování spisy. Nakonec i těm schopným, co zůstali, nezbude nic jiného, než najít způsob, jak se práce rychle zbavit, a to prostě proto, aby se nezbláznili.

V důsledku tak nedostatek peněz vede k méně zkušené a efektivní policii i justici. A to pochopitelně vede i k oslabení ochrany práva. Takový postup nejen že je politicky hloupý, když pocit bezpečí je dle známé pyramidy hierarchie potřeb dle Abrahama Maslowa[2] hned druhou nejdůležitější lidskou potřebou, ale skutečně si vláda myslí, že zprávy o tom, že policisté nemají na benzín do aut povede k větší popularitě? Skutečně je tohle rozumný škrt? A může vláda skutečně myslet boj s korupcí vážně, když oslabuje policii a justici?

Dobře fungující policie a justice jsou předpokladem i dobře fungujícího hospodářství a společnosti obecně. Vždyť jsme to už slyšeli stokrát – investoři a jejich obavy o vymahatelnost práva.

Jaký že to byl odhad roční výše toho, co se rozkrade na státních zakázkách? 100 mld.! 100 mld. se dle odhadů ročně v ČR rozkrade z veřejných financí. Rozpočet Ministerstva vnitra je tento rok 53 mld. Kč a rozpočet Ministerstva spravedlnosti 20 mld. Co kdyby každé ministerstvo dostalo o 10 % více? To je navíc 7, 3 mld. A teď si představme, že by tyhle peníze směřovaly hlavně na boj proti korupci a podařilo se její negativní dopady snížit aspoň o 10 %. To jsme už v zisku 3 mld. A to věřím, že efekt navýšení rozpočtu a využití těchto peněz přímo na boj proti korupci a obdobné kriminality by časem přinesl mnohem větší efekt jak v podobě odhalené kriminality či zabránění takové kriminalitě, tak i v podobě větších obav případných pachatelů. Mnozí by si pak takové jednání raději rozmysleli. Stačilo by vidět, že boj proti korupci není jen rétorické cvičení, ale reálná politika s výsledky a odsouzenými.

Jistě, uvedená čísla jsem jen tak plácl a můžou být vyšší i nižší, ale zkusme se zamyslet, zda právě toto není ta cesta. Jestli se ze státního rozpočtu rozkrade 100 mld. ročně a na úrocích za státní dluh zaplatíme ročně 78 mld., možná by místo škrtů na policii a justici stačilo těmto resortům přidat,  hlavně za specializovaným účelem zabránit rozkrádání – bylo by pak nejen na úroky, ale i na splácení dluhu. Přiznávám, tak jednoduché to jistě není a zní to trochu jako populismus, ale snad i právě proto bych čekal, že to vláda bude dělat, jakákoliv. Háček je ale asi v tom, že na rozkrádání státního rozpočtu se z logiky věci musejí podílet i politici a lidi okolo nich, kteří rozhodují. Tedy ti samí lidé, co by mohli skutečný a tvrdý boj proti korupci zavést. A kruh se uzavírá…

Takže jestli škrtáte policii a justici, nejste protikorupční vláda, pane premiére. Zkuste udělat ale opak. Je to skutečná investice. Ono se nám to vrátí, a to i v dalších oblastech. Hospodářský růst bez vymahatelnosti práva a dodržování zákonů totiž není možný.