Proč odměny advokátů potřebujeme
Pokud se s někým soudíte, většinou si vezmete advokáta. A advokát vás něco stojí. Proto když vyhrajete, tedy ukáže se, že právo stálo na vaší straně, musí vám protistrana náklady na advokáta uhradit. Je to tak spravedlivé. Nezáleží na tom, kolik jste za advokáta dali, jestli máte začínajícího advokáta z Horní Dolní či advokátské eso s pozlacenými vizitkami z Malé Strany, odměna advokáta je „tabulková“.
Při troše štěstí vám přisouzená odměna za advokáta pokryje náklady na jeho služby. Při sporech o menší částky to je však nepravděpodobné, a to se spor nemusí ani zašmodrchat. Stačí si představit, kolik času zaberou základní úkony, jako je porada klienta s advokátem, nastudování všech podkladů, zákonů a judikatury, odborné literatury, sepsání výzvy, žaloby, vyjádření se k argumentům protistrany, příprava na jednání a účast na jednání. To jsou desítky hodin. Když vám advokát s velmi lidovou sazbou hodinovou 1.200 Kč vyúčtuje jen symbolických 10 hodin, jste na 12.000 Kč. Většinou však musíte počítat s částkou vyšší. Když to tedy řeknu zjednodušeně, ani levný advokát, co vám bude účtovat jen zlomek času, se vám v kauzách pod 30.000 Kč úplně nezaplatí a vždy za něj budete muset v součtu dát něco ze své kapsy.
A teď si představte, že se soudíte jen o pitomých 5.000 Kč.
Netrestejme obyčejné občany
Někdo vám dluží nájem za garáž, nebo jste si objednali a zaplatili zboží, a nebylo vám dodáno, někomu jste půjčili a on dělá mrtvého brouka, někdo vám něco rozbil či poškodil, koupili jste si lístek a představení zrušili, neopravili vám věc v záruce a vy jste odstoupili od smlouvy. To jsou běžné případy ze života, kdy nejde o moc peněz, a jde třeba právě „jen“ o oněch 5.000 Kč. Odměna advokáta je v takovém případě dle tabulek cca 5.200 Kč (za 4 úkony).
Zkuste si najít advokáta a říct mu, že chcete někoho zažalovat a soudit se, ale že mu nedáte více jak pět tisíc. Těžký úkol. Avšak profesí právníka je pomáhat, a když umíme pomoci, chceme pomoci. Pokud advokát vidí, že klient skutečně nemá peněz na rozdávání a právo je jasně na jeho straně, spokojí se občas i s těmi pěti tisíci tabulkové odměny. Je to charita, kterou si advokát může dovolit jen výjimečně. I s tím je však konec.
Ministryně spravedlnosti Válková se totiž rozhodla, že sehnat advokáta za 5.200 Kč je pro lidi moc snadné a charitu je třeba vymýtit úplně, a vůbec, za Protektorátu se nám zase tak moc nedělo, takže se prý můžeme plácnout přes kapsu. Jako odměna advokáta stačí prý jen 2.000 Kč (opět počítám 4 úkony), tedy v sazbách advokátů taková hodina a půl práce. Hodinu a půl však nezabere ani cestování k soudu a zpět, natož samotné soudní stání, příprava na něj a všechny věci okolo. Za 2.000 Kč prostě nelze klienta zastupovat bez toho, aby advokát chtěl po klientovi další peníze. To znamená jediné, advokáta nebude platit poražená strana, ale sám klient. A to není spravedlivé.
Na odměnách advokátů vydělává jen pár firem, nikoliv miliony spotřebitelů
Motiv politiků je jasný. Chtějí se svézt na vlně populismu boje s nemravnými odměnami advokátů v bagatelních sporech (tedy sporech do 10.000 Kč). Avšak nic není černobílé.
Vymáhat malé pohledávky nemá za současné výše náhrad nákladů řízení (odměn advokátů) ekonomický smysl. To ale neplatí, pokud máte malých pohledávek tisíce a jsou identické. Například známé pokuty za jízdu na černo a podobně. Stačí napsat jednu vzorovou žalobu, do počítače přepsat údaje tisíců hříšníků, udělat program, který údaje nalije do vzorové žaloby, zmáčknout knoflík a na světě jsou tisíce žalob a tedy tisíce nároků advokáta na odměnu. Tomu všemu nahrává i to, že žalovaní se téměř vůbec nebrání a tak vše končí vydáním elektronického platebního rozkazu, případně rozsudkem pro zmeškání. Žádná velká právničina, jen administrativní práce a práce ajťáků.
Najednou jde na malých pohledávkách i vydělat. Výdělek pak už není v dlužné částce a obchodování s ní, ale právě v nákladech řízení – odměně advokáta (odměna advokáta, ačkoliv to tak nezní, je ve skutečnosti příjmem vítězné strany, který má kompenzovat její náklady na advokáta, tedy když advokát stál méně, strana vydělala). Žaloby pak nejsou podávány pro dluh samotný, ale pro odměnu advokáta, pro náklady řízení. A tohle je špatně. Tohle kritizoval Ústavní soud.
Nesmí však unikat to podstatné, vydělat na odměně advokáta v bagatelních sporech může jen ten, kdo vlastní tisíce pohledávek stejného druhu. A to běžní občané rozhodně nejsou.
Vylít vaničku i s dítětem
Je naprosto chybné, pokud zákonodárci chtějí zasáhnout proti metodám několika desítek, maximálně stovek subjektů, a činí tak nikoliv přesným legislativním zásahem jen na tuto problematickou skupinu, ale vylijí vaničku i s dítětem. Tedy ořežou odměny advokátů plošně.
K čemu je nám veškerá ochrana spotřebitele, když mu pak znemožníme, aby se smysluplně bránil u soudu? Hodíme mu klacek pod nohy ve formě vysokého soudního poplatku a pak mu ještě řekneme: „Ano, vyhrál jsi. Právo bylo na tvé straně. Podvodníci ti musí zaplatit dlužných 5.000 Kč a na advokáta ti musí dát 2.000 Kč. Sice jsi za advokáta zaplatil 10.000 Kč a jsi tak v mínusu 8.000 Kč, to je nám líto. Ale s těmi překupníky pohledávek jsme zatočili parádně, že?“
Navrhovaná novela povede k tomu, že zvýšení nákladů na „souzení se“ bude pro drobné podvodníky skvěle fungující ochranou před nespokojenými spotřebiteli.
Odměna za právní služby advokátů má být omezena jen tam, kde dochází k jejímu zneužívání pro zisk, tedy v případech hromadného vymáhání pohledávek. V ostatních případech by měla být naopak zvýšena, nesporně aspoň na straně spotřebitele. Spotřebitel má být chráněn nejen hmotným právem – tedy občanským zákoníkem, ale i procesním právem. K čemu je spotřebiteli právo odstoupit od smlouvy, když aby se pak vysoudil zpět svých 5.000 Kč, bude muset dát za advokáta ze svého 8.000 Kč a podvodník se mu bude jen smát? Pokud spotřebitel bude na uplatňování svých práv dle občanského zákoníku ve skutečnosti doplácet, jsou mu taková práva k ničemu.
Radovat se tak můžou jen podvodníci a šmejdi, novela je bude skvěle chránit před žalobami.