Už z transparentů přítomných bylo jasné, že rozhodně nepůjde o poslušné tleskání státníkům. V davu byly vlajky Česka, Tibetu, Ukrajiny a většina přítomných držela v ruce symbolickou „červenou kartu“. Skandování „Miloše do koše!“ a pískot byl ohlušující. Když dorazil Zeman, vše ještě zesílilo. V tu chvíli mi to vadilo a napadlo mne, že není správné, když naše současné spory se Zemanem zastiňují vzpomínku na tehdejší události. Sic asi nic nevystihuje tu změnu za posledních 25 let více, než tato situace. Když lidé pískají a skandují proti svému prezidentovi a pak svobodně odejdou domů. Ale možný by přes palici zasloužilo těch pár idiotů, co házelo vejce.
Vadilo mi, že dav nenechal mluvit moderátorku ani další řečníky. Z davu na ně nešlo vidět a ani nešlo slyšet, kdo co říká. Až zpětně jsem se tak dozvěděl, že se události neúčastnil žádný skutečný studentský vůdce, jako Martin Mejstřík či Monika Pajerová. Právě ona byla přitom v roce 1989 mluvčí studentů. Dnes se smutně podivovala, proč nebyla ona a další pozvána, ale účastnil se Jan Vidím, tehdy naprosto bezvýznamný student, či dokonce Miroslav Jansta, který byl spíše posluhovačem režimu, než jeho rozbíječem. Ostatně za komunisty úspěšně kandidoval do parlamentu i v roce 1990! Lidé tak správně skandovali: „Co tu děláš? Co tu děláš?“ Bylo to ostudné a zrůdné, že se takový člověk postavil na pódium před studenty, místo skutečných listopadovýc vůdců, kteří však nejsou kamarádi Zemana. Ostatně absurditu na pódiu dokresloval i mluvčí hradu Ovčáček, bývalý redaktor komunistických Haló novin.
Když domluvil Zeman, ačkoliv jeho slova mohli slyšet pouze lidé v televizi, a začal mluvit polský prezident Bronisław Komorowski, dav naprosto utichl. Jeho slova o svobodě a nutnosti podporovat demokracii i jinde, dva opakovaně odměňoval potleskem a skandováním: „Zemane, poslouchej! Zemane, poslouchej!“ Lidé stejně naslouchali a tleskali prezidentům Německa, Maďarska a Slovenska.
Nakonec mi přišlo, že ty protesty lidí byly důležité a správné a nebyla to ostuda. Tito čtyři zahraniční státníci na vlastní oči viděli, že alkoholové proruské buranství Zemana rozhodně není v ČR tolerováno, natož aby se s ním souhlasilo. Viděli emancipovanou společnost, která protestovala celkem vtipně. Pokud se skandovalo na podporu Ukrajiny a byly v davu i její vlajky či vlajky Tibetu, byl to jasný vzkaz do Německa a Polska, že proputinovská rétorika Zemana, Klause či Sobotky je spíše individuálním zájmem těchto osob, než skutečnou náladou společnosti. Že odklon od lidskoprávní zahraniční politiky proběhl na úrovni Hradu a části vlády, nikoliv na úrovni společnosti.
A myslím, že ti prezidenti to pochopili a bylo to znát i z jejich proslovů, když padaly i výroky, které by mohl mnohý brát i jako veřejnou facku Zemanovi, ale ve skutečnosti to bylo jen říkání pravdy.
Takže já tyto protesty hodnotím kladně. Zeman štěpí společnost a uráží své občany. Svým kritikům se vysmívá a nic si z jejich výčitek nedělá. Ale jako každému ješitovi mu jistě záleží na tom, jak vypadá před dalšími prezidenty. Dnes jej to tak muselo jistě bolet. Ale já hlavně doufám, že jej to povede k zamyšlení, že jeho chování má i důsledky, které pro něj mohou být i nepříjemné.
Když jsem pak na Národní třídě viděl dlouhou frontu lidí a jak mezi těmito lidmi stojí Věra Jourová a pomaličku se s ostatními posouvá kupředu, pochopil jsem, že naše společnost se za těch 25 let skutečně obrovsky změnila. Jedna z nejvýše postavených osob Evropské unie se postaví se svíčkou do půlhodinové fronty s dalšími občany a spolu s nimi v dešti čeká, až na ni přijde řada. Máme už i slušné politiky, nikoliv jen papaláše.
