Odvodní řízení není „vojna“
Na úvod je třeba uvést, že odvodní řízení není žádná „vojna“. Branná povinnost je složena z odvodní povinnosti (rekrutace) a služební povinnosti (servis)[1], které můžeme říkat lidově „vojna“. V rámci odvodního řízení je toliko konstatováno, zda je občan schopen vykonávat vojenskou činnou službu či nikoliv. Občan, který je uznán schopnosti vykonávat vojenskou činnou službu, se stává vojákem v povinné záloze.
Ačkoliv zní označení „voják v povinné záloze“ akčně, ve skutečnosti taková osoba nemusí vůbec absolvovat vojenský výcvik. To se stalo i desítkám tisíců mužů, kteří byli před zrušením povinné vojenské služby sice odvedeni, ale na vojnu se už nedostali. Novela branného zákona tak má pouze umožnit rozšířit počet těchto „vojáků v povinné záloze“, kteří nemají vojnu. Jen by doma vyplnili dotazník, strávili pár hodin čekáním, než na ně příjde řada před odvodní komisí, armádě věnovali trochu své moči a ta jim za to řekla, zda jsou schopni sloužit či nikoliv. Tedy žádná velká revoluce a důvod k hysterii.
Za stavu ohrožení státu je již pozdě
Současný branný zákon umožňuje zavedení odvodního řízení jen v případě stavu ohrožení státu nebo válečného stavu. A to je problém. Oba tyto krizové stavy se budou realizovat skutečně až v extrémních případech. Stav ohrožení státu lze totiž vyhlásit jen tehdy, je-li bezprostředně ohrožena svrchovanost státu nebo územní celistvost státu anebo jeho demokratické základy, viz ústavní zákon o bezpečnosti České republiky č. 110/1998 Sb. Přitom armáda odhaduje, že odvodní řízení se vší administrací a přípravou jí zabere asi 72 dní.
V případě onoho „bezprostředního“ ohrožení je zřejmé, že věnovat se více než dva měsíce jen odvodnímu řízení, je obrovské plýtvání časem. A to by odvedenci museli ještě projít aspoň nějakým výcvikem, než by byli armádě k něčemu platní. Přitom krymská krize, i s parodií na referendum, proběhla jen během dvou měsíců. To je obrovská dynamika vývoje konfliktu a před půl rokem by asi nikoho nenapadlo, že Ruští vojáci budou operovat na Ukrajině, budou ji aktivně destabilizovat a obrovská země na hranicích NATO a EU bude nad propastí občanské války.
Umožnit odvodní řízení ještě před vypuknutím akutní krize a potřeby doplnit ozbrojené síly je dle mého to nejmenší, co můžeme udělat.
Situace se změnila
V roce 2009 jsem ve své diplomové práci „Krizový management: válečný stav“ tvrdil, že po právní stránce je krizový management České republiky zajištěn. Bezpečnostní strategie a prognózy v té době vycházely z toho, že České republice nehrozí žádný intenzivní konflikt a pokud by nastal, bude jeho nástup déletrvající a s řadou signálů. Tedy půjde včas a vhodně reagovat. Zpráva o zajištění obrany České republiky z roku 2006 to uváděla jasně: „Odvodní řízení s občany, podléhajícími branné povinnosti, bylo v průběhu roku 2004 ukončeno a provádění dalších odvodních řízení bylo posunuto až na období po vyhlášení stavu ohrožení státu nebo válečného stavu. Realizace tohoto opatření spolu s omezeným výcvikem záloh povede časem ke snížení počtu okamžite použitelných záloh, ale vzhledem k předpokládané délce varovací doby před konfliktem vysoké intenzity je tento stav akceptovatelný.“[2]
Za dnešního stavu věcí, kdy náhle čelíme nové a agresivní politice Ruské federace, je třeba konstatovat, že mé tvrzení o připravenosti bezpečnostní legislativy již neplatí. Po právní stránce musíme branný zákon novelizovat a aktivitu Ministerstva obrany tak proto velmi vítám. Jsme ve fázi varovacího období před možným konfliktem vysoké intenzity (nastat ovšem nemusí) a musíme jednat. Novela branného zákona je tak jen malým krokem, kterým bude umožněno aspoň částečně urychlit případné doplňování ozbrojených sil.
Vláda počítá s tím, že odvodní řízení by mohlo být zavedeno jen v případě, že vláda bude mít indicie o reálném nebezpeční. To je dle mého méně šťastné řešení. Ačkoliv je zatím otázkou, jak budou dané indicie o reálném nebezpečí definovány, lze předpokládat, že půjde spíše o obecnější formulace a tedy sporné. Domnívám se, odvodní řízení by mělo být obnoveno bezpodmínečně a bylo by na volném uvážení vlády, jak s tímto naloží. Tedy jaké nové ročníky a v jaké šíři se budou muset dostavit k odvodnímu řízení.
Odvodní řízení se dle branného zákona týká všech občanů od 18 do 60 let. Tedy nikoliv jen mužů. Ministerstvo obrany k tomu vcelku úsměvně uvádí, že branná povinnost se vztahuje i na ženy: „A to zejména z genderových důvodů, zákon totiž aplikuje princip rovných příležitostí mužů a žen.“
Domnívám se, že je správné uvažovat i o plošné obnově odvodního řízení. Armáda by získala reálný přehled o stavu mladších ročníků za situace, kdy se již 10 let odvodní řízení neprovádí. Možná by to bylo hrůzné zjištění. Armáda a společnost by taky stály před novou zkušeností a debatou, a to odvodním řízení vůči ženám. Tuto debatu by bylo vhodné absolovat ještě v době, kdy na ni je čas. Především však doufám, že by lidé začali více uvažovat o bezpečnosti naší země i bezpečnosti Evropy a že naše členství v NATO má pro naši zemi i nás samotné životní význam.
[1] Žilínek, M. Odvodní řízení za stavu ohrožení státu nebo za válečného stavu. Vojenské rozhledy, 2008, č. 3, s. 137.
[2] Ministerstvo obrany ČR: Zprávy o zajištění obrany České republiky [citováno 14. června 2009]. Dostupný z: http://www.army.cz/assets/files/8492/Zpr_va_o_zaji_t_n__obrany__R-_ervenec_2006.pdf.