Včera večer proběhla v Praze konference „Jak se utkat s Rasismem?“, kterou pořádala Pražská škola alternativ. Téma zajímavé a důležité. O to větší bylo mé překvapení, co z debaty vzešlo.
Z řečníků stojí za pozitivní zmínku jen Zuzana Brodilová, která se věnovala výzkumu, jak vnímají romské děti neonacistické pochody, co prožívají a jaký to má na ně dopad. Důležitý úhel pohledu. Zaznělo mnoho smutných závěrů, proto vypíchnu to pozitivní – jak kladně tyto děti vnímaly to, že na podporu Romů se sešli i bílí, sice jen pár, a jak silně vnímaly to, že i z úst majority znělo skandování proti rasismu. I symbolické zastání pár jedinců tak má obrovský význam.
Mladý ostravský Rom Imrich Horvát z Blokujeme zase zaujal svým charismatem a odhodláním. Může být jistě pro mnohé z nás vzorem občanského aktivismu, především by se však mohl stát vzorem pro Romy samotné.
Za vše mohou Židé a exekutoři
Co ostatní řečníci? Mezi panelisty se zcela nepochopitelně objevila Eva Nováková, která byla v Palestině, aby podpořila Palestince z „okupovaných“ území. Úvaha pořadatelů byla asi jasná, utlačovaní Palestinci, zlý Izrael, cool téma, proč to tedy neplácnout mezi problematiku rasismu v České republice, však ona se nějaká ta paralela najde. Nenajde a nenašla se. Palestinci chtějí svůj samostatný a nezávislý stát, i když stále neumí říct, jestli vedle Izraele, nebo místo Izraele. Jde o výsostně nacionalistický problém o území, který je navíc okořeněn a zneužit islamisty z Palestiny a odjinud. U nás nejde o žádný územní spor, nejde o něčí boj o nezávislost. Romové se při sčítání lidí zcela drtivě hlásí k české národnosti. Jestli tedy někdo chtěl konflikt mezi majoritou a Romy vyostřit, tak cesta, jak dělat nesmyslné paralely mezi Romy a Palestinci, je k tomu skvělý prostředek. Gratuluji.
Třešničkou na dortu byl druhý ostravský host – Ondřej Marek z ProAlt. Jeho názor, že by se měly zrušit exekuce, lze označit za velmi odvážný. Mou výtku, že by pak nemělo smysl se soudit a můžeme rovnou zrušit i soudy, se rozhodl přebít jiným geniálním návrhem – finanční amnestií – lidem by se odpustily veškeré dluhy.
V tomto ho podpořil i poslední panelista Jozef Miker, Rom z Krupky, který se stal symbolem boje proti pochodům neonacistů, ale i romským problémům obecně. Prý, když může dát Klaus amnestii zločincům, proč by nemohla být amnestie na dluhy? Zeptal jsem se ho, když mu půjčím 20.000 Kč, proč by mi to jako neměl vracet, že to je přeci nesmysl. Tedy upravil své tvrzení tak, že by se odpustily úroky. Namítal jsem, že když mu půjčím oněch 20.000 Kč s úrokem 10 % ročně, že proč bych mu měl odpouštět úroky, že to přeci není spravedlivé. Opět se zamyslel a řekl, že by se to týkalo jen bank. Námitku, že z čeho by banky žily a co by to asi udělalo s našim finančním sektorem, jsem již nevznesl. Rom s autoritou se tak stal evidentně hlásnou troubou myšlenek, které neumí obhájit, protože nejsou ani jeho.
Romové jako snadná oběť levicových aktivistů
Romové se jeví jako ideální cíl, který jde zneužít. Méně vzdělaní, vyčlenění ze společnosti. Oběti pro podvodníky z řad lichvářů, oběti pro podvodníky z řad aktivistů, kteří v nich evidentně vidí obrovskou masu. Navíc lze vše schovat pod ušlechitý boj proti rasismu.
Ondřej Marek z ProAlt to vlastně nastínil. Nejprve se ale pochlubil skvělými styky s odborářskými bossy OKD. Na poznámku z publika, že bossové nejsou ti praví, se přiznal, že se s nimi vlastně ani tak moc nestýká, ale že chce oslovit hlavně obyčejné horníky. A že cílem je spojit naštvané Romy a naštvané horníky, že to by byla velká síla. Na co? To už neřekl, pouze se revolucionářsky a bláznivě usmíval.
Ponechávám stranou, jak moc je takové spojení reálné, plyne z toho však jedno. Pro levicové aktivisty typu ProAlt jsou problémy lidí přitažlivé nikoliv proto, že by chtěli pomoci, ale protože z těch lidí jde udělat „síla“.
Ondřej Marek tak společně s Mikerou ukázali obrovské nebezpečí, které přinášejí pochody pravicových radikálů, a to je nebezpečí radikálů levicových (a diskutéři mne jistě ušetří debaty, že obě strany jsou levicové a pochopí použitou a zažitou zkratku), kterým jde o úplně něco jiného, než o Romy a boj s rasismem a situace jen využívají.
Myšlení levicových aktivistů se na konferenci ukázalo velmi podobné myšlení protiromských demonstrantů: „Za mé problémy může někdo jiný!“ Velká část české veřejnosti za všechno viní „cikány“, protože ti prý nepracují a berou na dávkách desítky tisíc. Jak kdyby ti všichni demonstranti pracovali a na dávkách nevzali ani korunu. Tváří se, že bez „cikánů“ by naše ekonomika začala šlapat tempem růstu 10 % HDP ročně a nezaměstnanost by byla nulová. Pro jistotu se nezapomene zdůraznit, že cikáni páchají kriminalitu, když kradou třeba kola a víka od kanálů, sic na jednu povedenou Opencard, několika bílých chytráků, by se všichni „cikáni“ nenakradli ani za tři generace.
Levicoví aktivisté staví svou politiku na zcela stejné propagandě: „Za tvé problémy může někdo jiný!“, v tomto případě advokáti a exekutoři, možná i revizoři a banky, kteří nás všichni dohromady zadlužují a okrádají. Ani špetka sebereflexe, ani drobná poznámka, že exekutor nepřijde jen tak, ale že na začátku musel být nezaplacený dluh, prohraný soud a ignorování rozsudku, ale především obrovská pasivita ze strany dlužníka. Antiexekutorská propaganda zcela snímá z lidí jakoukoliv odpovědnost a je využívána k získávání politických bodů. Levicoví aktivisté tak společně s neonacisty popírají, že za svůj osud je odpovědný především člověk sám, ale svádějí vinu zcela na jiné a nabízejí lidem jednoduchý a falešný recept na jejich problémy – genocidu Romů nebo vyhlazení advokátů a exekutorů. Velká část veřejnosti by pak přivítala obojí.
Obě strany pak spojuje i to, že zcela odmítají slyšet jakékoliv argumenty, které vyvracejí jejich názory. Svůj svět staví na jednoduchých pravdách, mylných představách o právu a emotivních zkušenostech: „Kamaráda zbili cikání a vzali mu mobil!“ nebo „Kamarádovi udělali z tisícovky dluh třicet tisíc a exekutor mu zval televizi!“.
Je to na nás
Je tak důležité, aby se neonacistům vedle Romů nestavěli pouze levicoví radikálové, kteří chtějí Romy zřejmě jen využít ke svým utopistickým cílům, jako je nepodmíněný základní příjem (který byl hned v úvodu debaty navrhnut jako řešení situace Romů a rasismu u nás), ale především širší veřejnost, která není příznivcem politických extrémů. Jde o téma, kterému bychom se měli věnovat i bez pochodů neonacistů. Jde o téma, kterého by se měly chopit relevantní politické strany. Zatímco boje „proti nepřizpůsobivým“ se chopili populisté a skupiny neonacistů, boj proti rasismu a pomoc Romů se zase snaží zneužít populisté a utopisté z levice. Neměli bychom nechat Romy napospas extremistům z jedné ani druhé strany.