Naše armáda je pouze pronajímána jako žoldák do Afghánistánu a dalších zemí, a to mezinárodním organizacím jako EU či NATO. Měli bychom mít armádu, která bude schopna bránit území naší země a za tímto účelem bychom měli uzavírat různé aliance. Je dobře, že jsme vstoupili do NATO, ale nemysleme si, že když nás někdo napadne, že nám přijdou ostatní členové na pomoc. Proto bychom se měli dívat i po těch jiných aliancích.
Uhádnete, čí jsou to slova a myšlenky? Ne, nejedná se o úryvek konverzace z hospody za rohem ani o příspěvek diskutéra z Novinky.cz či blog Jiřího Vyvadila, jde o slova českého europoslance a předsedy Strany svobodných občanů Petra Macha, která pronesl v rozhovoru s Danielou Drtinovou pro DVtv.
Pokud český politik přirovná české vojáky sloužícíí v Afghánistánu k žoldákům, je to skandální, nechutné a idiotské. Uvedené zaráží o to víc, pokud se k takovému výroku uchýlí předseda politické strany, která se prezentuje především ochranou českých zájmů, suverenity a vlastenectvím.
Čeští vojáci slouží České republice. Na mise je vysílá Česká republika a proto nemůžou být nikdy žoldáky. Už z definice „žoldáka“. Tím nemůže být ten, kdo bojuje za svou vlastní vlast, ať to je kdekoliv. Stejně tak česká armáda působí v rámci mezinárodních organizací, kterých je dobrovolným členem. Rétorika, že si naši armádu někdo jen pronajímá, je buď nepochopení a hloupost, nebo záměrná demagogie. A Petra Macha z hlouposti jistě podezírat nemůžeme.
Čeští vojáci nasazují své životy za nás a pro nás. Ať už s angažmá v Afghánistánu či jinde souhlasíme či nikoliv, naši vojáci si zaslouží naši úctu a respekt – nikoliv urážky. Ze strany společnosti se českým vojákům bohužel náležitého uznání nedostává, proto je o to důležitější, aby právě politici šli vzorem. Je zarážející, že právě konzervativní politik hlasící se k vlastenectví začal používat rétoriku plebsu, na kterou můžeme narazit v internetových debatách pod každým článkem o našich vojácích, i pod těmi nejsmutnějšími.
Jako Hurvínek válku
Předseda SSO mluví o tom, že bychom měli mít armádu, která bude schopna bránit území naší země. Už bohužel neříká, kolik by asi taková armáda musela mít vojáků, tanků, letadel a další výzbroje, abychom byli něčeho takového schopni. Ostatně nelze se ani divit, pokud by se dal do počtů, nakonce by jako ekonom přišel na to, že největší smysl by pro nás mělo, kdybychom zahájili vlastní jaderný program. Navíc slova Macha zavánějí trochu dětinskou představou o tom, jak dnes vypadjí hrozby a konflikty.
Před kým máme chránit území? Který okolní stát by nás chtěl okupovat? A pokud teoreticky někdo takový je, tak Německu ani Polsku bychom v tom stejně nezabránili. Pokud by šlo o konflikt se vzdálenější zemí, musela by se k nám nějak dostat, takže by minimálně musela převálcovat některého z našich sousedů nebo se s ním spojit, tedy ani zde bychom neměli šanci. Je jasné, že bez spojenectví bychom stejně ničeho proti agresorovi nezmohli. Představa o armádě, co sama ubrání naši zemi, je prostě nesmyslná.
Navíc dnešní hrozby nespočívají v tom, že by nás chtěl někdo obsadit a okupovat, ale přesto nám může způsobovat materiální škody a zabíjet nás. Teroristé vycvičení v Pákistánu a zabíjející v Londýně si nekladou za cíl ovládnout Britské ostrovy a okupovat je. Britská armáda odhodlaná bránit svou zemi s takovou hrozbou prostě více nadělá v Afghánistánu než ve Walesu.
A že si to Mach představuje jako Hurvínek válku, dokresluje už jen to, že ještě minulý měsíc hlásal, že služba v armádě má být dobrovolná a nikoliv povinná. Jak by asi dopadlo české dobrovolné bránění země si umíme představit. Zároveň Petr Mach tvrdil, že kdyby existovala dobrovolná služba v armádě, kterou de facto popsal jako aktivní zálohy, tak se přihlásí do služby. Nemálo čtenářů jej tedy upozornilo, že aktivní zálohy máme a fungují přesně tak, jak popisuje, takže volá po zavedení zavedeného. Zda si už poučený a dovzdělaný Petr Mach požádal o dobrovolné převzetí branné povinnosti a zařazení do jednotky Aktivních záloh je otázkou, nicméně předpokládám, že by se tím u paní Drtinové pochlubil.
Když ne NATO, tak kdo?
Stejně záhadnou otázkou je i to, co jsou ony aliance, které bychom měli uzavírat a s kým. Logicky jsme členy NATO, tedy předpokládám, že neměl namysli žádnou zemi NATO. Tak koho tedy? Strategická bezpečnostní aliance s Austrálií? Mongolskem? Nebo snad Ruskem či Čínou? A proč Mach očekává, že by taková aliance měla větší smysl než NATO, u kterého říká, že kdyby nás někdo napadl, tak nemáme očekávat, že nám přijdou ostatní na pomoc?
Je chybou Drtinové, že se neptala na tyto otázky. Místo toho se věnovala jednomu hloupému gestu otočení se zády a snaze hrát si na ostrou novinářku palbou jako: „Vy nevíte, s čím jdete kandidovat do Prahy?“ nebo „Četl jste program pro komunální volby?“.
Ne, pochopitelně předsedu Strany svobodných občanů nenachytala na tom, že by nevěděl, s čím jdou do komunálních voleb. Zcela nepochopitelně však nechala bez reakce přirovnání českých vojáků k žoldnéřům. Přitom jde o prohlášení, které by mohlo politika na západě stát kariéru.
Mach jako Vyvadil na pravici
Strana svobodných občanů se chce dostat do poslanecké sněmovny. Proto se již nesnaží být jen stranou pro skalní liberály a bakalářské studenty VŠE, která hovoří o složitých tématech a teoriích. Naopak se snaží prorazit mezi širší populaci jasnými hesly a zjednodušeními. Proto se předvolební kampaň voleb do Evropského parlamentu smrskla na žárovky a rasistické útočení na evropské dotaze sdružení ROMEA. (Perličkou přitom je, že Petr Mach byl přitom z dotací EU rovněž placen.)
Vulgární označování našich vojáků za žoldnéře je jen pokračování v nastoleném trendu snahy oslovit širší vrstvy voličů. Že se rétorika proti našemu angažmá v Afghánistánu a NATO podobá rétorice komunistické a rétorice Jiřího Vyvadila nemusí být náhoda. Právě Svobodní na pravici zastávají vůči Putinovi nejtolerantnější postoje. Uvedené Mach v rozhovoru potvrdil i tím, že fakticky uznal legitimnost krymského referenda.
Pokud Svobodní hovoří o tom, že bychom měli hledat jiné aliance než je NATO, je fér si otevřeně přiznat, že nemohou mluvit o ničem jiném, než o spojenectví s Ruskem.
Petr Mach tak jde vstříc pravicovým a proruským smýšlejícím lidem, kterým není sympatický levicový Vyvadil. Svobodní se snaží oslovit právě tyto voliče a jistě ze strany Ruska nezůstane dané bez odezvy. Ostatně snaha Ruska podporovat extremni pravici v různých evropských zemích je již známa. Svobodní příklonem k populismu dávají stále hlasitěji najevo, že právě oni by mohli v České republice být tím, koho u nás na pravici Rusko hledá. Bude zajímavé v následujících letech sledovat, kdo všechno se stane dárcem Svobodných.