Vše začalo 10. 7. 2012 krátce před půlnocí na tomto blogu. Stačil krátký článek „Zrušení dalšího bankovního poplatku?“ a věci najednou nabraly rychlý spád.
Dnes již známe odpověď na položenou otázku. Ano, další bankovní poplatek se podařilo zrušit. Avšak zbyl ještě jeden úkol. Získat již uhrazené poplatky zpět. V pátek to bude rok, co Hypoteční banka prohrála první přímý spor o poplatek mezi spotřebitelem a bankou, když soudce Obvodního soudu pro Prahu 5 Martin Šalamoun vydal svůj klíčový rozsudek. Krátce na to rozhodl stejně i Finanční arbitr proti Komerční bance. Vše skvěle rozjeté. Přichází ale tvrdý pád v režii několik soudců, kteří chrlí zamítavé rozsudky jak na běžícím páse a banky počítají skóre. 7:2, 20:2, 100:2, 300:2…já přestal počítat u dvacítky, nemělo to smyls.
Když jsem před silvestrem rekapituloval minulý rok a vyhlížel rok budoucí, napsal jsem, že to byl rok Na houpačce, a že v roce 2014 čekám jen na jedno, na rozhodnutí Ústavního soudu, kterým zvrátíme celý vývoj.
Den D je tady
Toto úterý v 8:45 se dozvíme, zda Ústavní soud vyhoví naší ústavní stížnosti či nikoliv. První rozhodnutí ústavního soudu se týká jednoho ze stovky rozsudků Obvodního soudu pro Praha 4, který vydala soudkyně Lenka Eliášová ve prospěch České spořitelny. Banka byla zastoupena Tomášem Sokolem. Na straně spotřebitele stojí Petr Toman. Střet těch nejlepších.
Avšak bitva už je dávno u konce. Ústavní soud jen vyhlásí vítěze*. Na žalobách i ústavní stížnosti jsme odvedli obrovský kus práce, za kterou stojí stovky a stovky hodin dřiny dvacítky právníků z různých advokátních kanceláří. Teď už můžeme jen čekat.
Jsem nervózní. Ale když čtu dokola veškeré podklady, vidím ty obrovské přešlapy, chyby a ignorování argumentů a důkazů v rozsudku soudu a dívám se na naši ústavní stížnost, tak se prostě nemůžu zbavit dojmu, že pokud Ústavní soud věnoval věci aspoň trochu času a vše si prostudoval, tak nemůžeme prohrát.
Že je spravedlnost na naší straně, si jsem dokonce jistější, než když celá kauza začala. Čím víc banky a jejich advokáti mluvili, tím bylo jasnější, že sami nevědí, za co vlastně poplatek účtují a protiřečili si více a více s každým novým argumentem. Avšak tolik kolegů právníků už bylo přesvědčeno, že musí zcela jasně vyhrát, ale stál se pravý opak… V právu není nikdy nic jisté, a snad i proto je tak krásné a napínavé.
Na konci roku jsem napsal: „Co v roce 2014? Přijet do Brna, postavit se a napjatě čekat, co vyjde z úst ústavního soudce, který bude přednášet rozhodnutí.“
Ten den je teď tady.
____________________________
*Může nastat eventualita, že Ústavní soud rozsudek Obvodního soudu pro Prahu 4 zruší z důvodu procesních pochybení, avšak může se vyhnout stanovisku k meritu sporu, bitva by tím tedy neskončila.