Vážený pane premiére,
téhle zemi jste ekonomicky nepomohl, když jste ji v době ekonomického růstu zadlužoval, abyste mohl plnit nerealistické předvolební sliby a udržel se u moci do dalšího volební období. Zároveň jste jako vrcholný politik nedělal nic s korupcí, pouze jste sliboval a pak se distancoval od svého volebního taháku a kamaráda pana Ratha.
Tak nám teď prosím nevykládejte nic o tom, že je třeba zhodnotit ekonomické dopady sankcí vůči Rusku na naši ekonomiku. V porovnání s tím, co jste nám způsobil Vy, jde o pár desítek miliard. Na státním dluhu jste nám jako ministr financí udělal sekeru přes 400 miliard a jako premiér nám na příští rok chystáte 100 miliard. To jen ať víte, na čem tak řádově jste. Vaše starost o dopad sankcí je tak úsměvná.
Vážený pane premiére,
dosud jste v rámci politiky byl schopen uvažovat jen v rámci třicetikorunového poplatku u lékaře a budoucnost pro vás končila termínem příštích voleb. Ale teď jde o víc.
Teď jde o budoucnost několik generací. Jde o vývoj Evropy na několik dekád dopředu. Každý den se nyní dělají rozhodnutí, která jsou zásadní pro historický vývoj. Ano, tato rozhodnutí nejsou o třiceti korunách, jsou o miliardách, ale hlavně o svobodě a životech nás a dalších Evropanů po dalších dvacet či třicet let.
Rusko válčí s Ukrajinou. Já to vím, Vy to víte, oni to vědí, už to i všichni říkáme nahlas, tedy krom Rusů, ale jaksi to ještě pořád nikdo nechápeme.
Rusko je agresor a zabráním Krymu změnilo pohled na dnešní svět a jeho bezpečnost. Všichni víme, že kdyby něco takového udělal stát, který není jadernou velmocí s obrovskou konvenční armádou, tak by už dávno běželo ultimátum ke stažení se a vojenská koalice by se se svolením Rady bezpečnosti chystala sjednat pořádek silou. Jenže Rusko, to je jiná liga. A Rusové to vědí.
Proto musíme využít všechny nevojenské prostředky, jak Putina přimět k tomu, aby změnil chování. S jídlem totiž roste chuť. Kdo jiný to má vědět, než my v Česku, kde slovo „Mnichov“ stále budí emoce? Pokud se vzdáme a necháme Putinovi Ukrajinu či její část, půjde dál. Ne za měsíc, ale třeba za pět osm let. A tu dobu určitě nebude zahálet.
Jestli čekáte, že naše ekonomika bude pak krásně růst, šeredně se mýlíte. Rozvrácená a rozparcelovaná Ukrajina bude dlouhotrvajícím zdrojem politické nestability v Evropě, v důsledku tedy i zdrojem nestability ekonomické.
Možná dojde i k rozhoření velké války v rámci území Ukrajiny. Budeme do toho konfliktu vtaženi i my? Budeme tam umírat? Střetne se tam NATO s Ruskem? Neumím si to zatím představit.
Jenže ještě v lednu jsem si neuměl představit, že Rusko bude regulérně válčit s Ukrajinou. Neuměl jsem si představit, že nějaký stát někam vyšle neoznačenou, skvěle a uniformně vybavenou armádu a bude tvrdit, že to je domobrana místních a my se budeme škrábat na hlavě, a říkat, že to je nějaké divné. Neuměl jsem si představit, že za půl roku se bude dít to stejné trochu dál, ale teď s odůvodněním, že to jsou jen vojáci na dovolené. Nyní to je vše absurdní realita. A z toho musím vycházet.
Obtížně si představuji naše napadení, ale napadení našich spojenců v Pobaltí si představit umím a oni taky, a to moc dobře. Stačí nějaký menší konflikt uvnitř těchto států s místními Rusy a nikdo neví, co se stane a jaký nabere situace vývoj, zvláště, když konflikt bude umělý a v režii Moskvy.
Nevím, jaká nás čeká budoucnost. Nevím, co chce Putin. Ale vím, že svým cílům Putin obětoval už více jak stovku svých vojáků, dvacet let sbližování se Západem a bratrství Rusů s Ukrajinci. To je obrovská cena, za kterou musí něco získat. Jestli si, pane premiére, myslíte, že Putin jen tak odtáhne z východu Ukrajiny, či dokonce z Krymu, jste na velkém omylu.
Putin nastoluje v Evropě i ve světě nový řád. Nikoliv na příští fiskální rok či na příští volební období, jak se pohybují Vaše úvahy, pane premiére, ale na dekády dopředu. Roky jsme sledovali, jak Putin omezoval opozici a kritická média. Nyní se tak nemůžeme divit, že naše sankce místní propaganda lehce zpracuje tak, že Putin nemusí dělat ústupky, protože na něj v Rusku nikdo netlačí. Proto musí přijít další a silnější sankce.
Putin musí vidět, že jsme odhodlaní se bránit a postavit se za Ukrajinu. Jeho činy jej musí stát mnohem víc, než s čím počítá, jen tak můžeme změnit jeho postoj a postoj lidí okolo něj, jakož i postoj Rusů samotných. Stejně jako se ruské matky začínají ptát, kde a proč umřeli jejich synové, začnou se Rusové ptát, proč nemají v obchodě to či ono a proč je chleba třikrát dražší, jen to bude chvíli trvat. Ale snažme se dělat maximum proto, aby se lidé u nás i v Rusku ptali jen po zboží, nikoliv po synech.
Ano, hospodářské sankce nás budou něco stát, ale pokud nebudeme dělat nic, bude nás to stát mnohem víc. Možná i naši svobodu a životy. Raději deset let hospodářskou válku se ztrátami stovky miliard korun (a vychází to pořád lépe, než vaše hospodaření v době ekonomického růstu a míru), než rok války se ztrátami stovek tisíců životů a možná i srovnatelnými škodami jako při sankcích.
Vážený pane premiére,
naše země nyní potřebuje lídra se světovým rozhledem. Takový popis na Vás bohužel nesedí.